Přebaluju, kojím, neblbnu

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak začala

… kdo ho chce znát, ať se dívá, zpívalo se ve znělce francouzského kresleného seriálu Byl jednou jeden život . Vzpomínáte si na něj? Já ho v dětství milovala. Postupně se pro mě tahle slova stala tak trochu životním heslem.  Tisíc podob má i mateřství. Občas člověk potká matky, které mají stejné názory, občas je překvapený, jak jinak se dá vychovávat dítě. Ale tím nechci říct, že já to dělám zaručeně správně J Začala jsem chodit cvičit – jednou týdně cvičí malá, jednou já. A v šatnách se toho děje docela dost po obou lekcích. Když se člověk zaposlouchá, zjistí, jak to mají jiné matky.  Kojila jsem. Malá právě podala úžasný výkon a svou velkou porci mléka si skutečně zasloužila. Pozorovala jsem její nadouvající se tvářičky a říkala si už asi po stopadesáté, že krásnější pohled neexistuje. Kde dávají slevu? „To já už měla zjištěné dávno. Prostě jsem si nechala předepsat prášky od gynekologa a mlíko si zastavila,“ poučovala hlasitě rozložitá matka šestiměsíčního chlap

Léto po maturitě jsem se rozhodla naučit se vařit. Chystala jsem se na kolej, tak abych se o sebe uměla postarat. Spočívalo to v tom, že jsem ochutnávala instantní omáčky nebo polévky a zjišťovala, které jsou nejlepší. Vlastně mi nechutnaly žádné, ale ještě trvalo, než mi to došlo. Časem jsem přišla na to, že i obyčejné špagety s ohřátými rajčaty a postrouhané sýrem jsou jedlejší než francouzské speciality z pytlíku. Takhle to začalo. A než jsme s přítelem kolaudovali byt, dělala jsem pravidelně domácí vývar a mrazila si ho. „Co to je?“ ukazoval kamarád při oslavě zhnuseně do mrazáku, kde pátral po ledu. „Něco jako mražený bujón.“ „Cože?“ „Dělám si vývar a mrazím ho. Dávám ho do omáček a do polévky místo kostky.“ Odpovědí mi byl jen vyděšený výraz, za kterým se skrývala otázka: TO JAKO PROČ? No, protože mi to přijde LEPŠÍ, říkala jsem si v duchu. Ale „nahlas“ jsem jen pokrčila rameny. Z kuchyně do koupelny Tentýž kamarád se na mě podíval úplně stejně, když jsme

Mámo, to si fakt myslíš, že se převalím, když si umaneš? Přečetla sis, že se mám začít točit na bříško, ale mně se teď nechce. Neotočím se a neotočím, ale usměju se na tebe. To já ráda. Nevztekej se, tys mi strčila prst do pusy. Jsem nevěděla, že tě nemám kousat. Co je v puse, to se kouše. Osaháváš mi dásničky, svědí mě, pálí, ty mi rejdíš v puse prstem a pak se divíš, že tě kousnu. Kousala bych teď všechno. Támhle vidím něco, to ještě neznám, do toho bych se mohla zahryznout. O to bych si mohla podrbat dásničky. Takže se převalím a jdu pro to. Nojo, to je fajn. Je to plyšové a z druhé strany tužší. Mňam, mňam, dobré… neber mi to. Ale mně je úplně jedno, že je to špinavé. Mámo, tak dobře jsem si o to brousila zoubky. Proč mi to bereš? Achjo. Mně nevadilo, že sis ty bačkory dlouho neprala. To je jedno, vrať mi je. Chci si do nich ještě kousnout. Úsměv to spraví, to vím už dávno Paráda, jde se přebalovat. Budu bez pleny. Sundávej, sundávej. A teď se otočím, šup, jde mi t

O tom, kdy začít s příkrmy u nás rozhodl spurt na konci pátého měsíce. Svištulka měla hlad a já nestíhala vyrábět mléko. Ze začátku to šlo snadno. Baštila všechno. Brala to jako novou zajímavou hru. Nejel jí jen špenát a brokolice. Moc mě to nepřekvapilo, znám svého manžela. Vsadila bych se, že se hodně soustředil, aby předal svou masožravou DNA i s informací, že co je zelené, je zkažené. Podle jeho teorie se zelené maso nejí, tak bude něco špatného i na špenátu a brokolici. Zatímco já na ni dělala u zeleného příkrmu mňamy ňamy, on se potutelně usmíval. Pak ji ještě, když si myslel, že jsem z doslechu, pochválil, že nechtěla víc než pár lžiček. Tomu říkám jednotná výchova! Nakonec jsem ale souhlasila, že brokolici dávat nebudeme. Svišťulka tu trochu, co zbaštila, hlasitě trávila celou noc a z její postýlky se linul velice silný odér. Celá ložnice byla cítit po brokolici. Největším favoritem se stala dýně. Když jsem přijela ke kamarádce, která má chlapečka o půl roku staršího

To prostě nejde. Holky čůrají jedině vsedě. Tuhle starověkou pravdu mi maminka předala už kdysi dávno a já si myslela, že ji úplně stejně předám svojí holčičce. Ale ono to asi nepůjde. Na jednom slevovém portálu jsem kdysi našla speciální trychtýř , díky kterému mohou ženy čůrat vestoje. V reklamním textu psali cosi o osvobození žen. Muži to mají snazší. Stačí jim najít zeď, plot, strom, ale my holky… Rozklikla jsem odkaz, chtěla jsem ten zázrak vidět. Jak můžou holky čůrat vestoje? A nefascinovalo to jen mě. Viewegh se nad tímhle vynálezem (nezkoušela jsem ho a ani nedržela v ruce, takže si jeho funkčnost netroufám posuzovat) pohoršuje ve svém románu Biomanželka . Když nechám stranou tenhle a možná i další jemu podobné aparáty, neumím si představit, že by to šlo. Moje holčička mě ale velice rychle přesvědčila o opaku. Nejde, nesmíš, nedělej Počítali jste někdy, kolikrát za den řeknete svým dětem, že něco nejde? Svišťulka se snaží postavit pod stolem a já jí vysvětluju

Kde hledáte rady a nápady, když si nevíte s něčím rady? Mně se osvědčily facebookové skupiny pro látkující maminky. Občas nestačím zírat, jak jsou některé maminky vynalézavé. Dnes jsem pro vás sepsala tři tipy, které mě zaujaly (a pomohly) v poslední době. Ztratily se látkové plavky. Čím je na jedno dvě plavání nahradit? Svišťulka miluje šuplíky a hrabání v nich. Zastaví se tuhle a támhle, něco ji zaujme a to, co má zrovna v ruce, tam nechá. Takhle jsme hledali několik dní naběračku (byla ve skříňce pod televizí), vybitý mobil (našel se v prádelním koši) nebo plavky. Ty mi daly nejvíc zabrat. Potřebovaly jsme je nutně, svišťulka je sebrala ze sušáku a já hledala usilovně celý týden, nic. Nechtěla jsem jí dát jednorázovku. Nakonec jsem vytáhla starší plavky, které byly menší, ale ještě ušly, a protáhla si lhůtu o další týden. Usilovně jsem se jí ptala, jestli neví, kde jsou plavky… smála se, kývala a vodila mě na různá místa všeho druhu, ale nic! Nakonec je našel manžel. Ve

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok byla malá trochu pozadu

Na oslavě kamarádových třicetin jsme se sešly dvě těhule. Martina byla v osmém měsíci a čekala chlapečka, já ve třetím, a že čekáme holčičku, jsme ještě nevěděli. Martinin manžel Karel se moc těšil: „Chlap nemůže být šťastný, dokud nemá syna.“ Vím, že Karel má podobné názory, ale stejně mě překvapil. Martina je zvyklá, její tchán prohlásil, že pokud bude prvorozená holka, nehlídá a nebude jezdit na návštěvy. Netuším, jestli to myslel vážně, ale mě by se dotklo i to, že to řekl. Karlova poznámka ve mně probudila chuť bít se za všechny dcery světa, a to jsem ještě netušila, že nosím pod srdcem malou holčičku. Jak kdyby holky neměly žádnou cenu!  Vedle mě seděla kamarádka, která má dvě sestry. Její táta si prý vždycky přál tři holky. Copak on je nešťastný? Pro Karla to ale argument nebyl. „Jen to nemůže přiznat,“ máchl rukou. Látkovky se dělají pro kluky i pro holky, nebo neutrální. Tady je příklad od Ella's house První holka, druhé překvapení Ultrazvuk uk

Miluju nošení svišťulky. Naše nosítko bych nevyměnila za nic na světě. Ten zvláštní pocit, když se přitulí v Manduce, je nepopsatelný. Teď to v těhotenství pár měsíců nešlo, ale hodlám si to vynahradit a letos nosit i v zimě. Když byla svišťulka úplně maličká... Svišťulka je tulivá. V Manduce jsme léčily bolavé zoubky, bolístky všeho druhu i špatnou náladu. Když má plačtivý den, stačí se zeptat, zda by nechtěla do Manducy, ve většině případů nadšeně souhlasí a metoší pro nosítko. Pak už jen cítím, jak se přitulená během houpavé chůze uklidňuje a začíná vrnět. Bohužel mi to,  co jsem otěhotněla, nedělalo dobře. Prvních pár měsíců jsem zvládala ještě chvilky na zádech, pak už ani to. Chybělo nám to oběma. Teď už nosí i svišťulka , Manducu využijeme také jako hračku Jaro bylo bez problémů, zimu jsem musela promýšlet Nosící bunda 3v1 Svišťulka se narodila v dubnu, jí jsem nosila bez zvláštních nároků na oblečení, bylo teplo. Podzim jsme zvládly s rozepnutou bu

Od půlky těhotenství jsem nemohla moc chodit. Stydká kost a pánev bolely a já došla maximálně před dům. Dostat se na zastávku autobusu pro mě byl celodenní výlet. Všude jsem musela autem. Kromě toho, že mě to nebavilo, jsem měla výčitky svědomí kvůli přírodě. Není to zrovna nejekologičtější jezdit i pro rohlíky autem. A tak jsem to chtěla přírodě vrátit jinak. Hledala jsem způsoby, jak se chovat ekologičtěji jinde a jinak, tam, kde mi to moje tělo dovolí za všech okolností. 1) Sbohem chlóre a další laskominy Ještě před druhým těhotenstvím jsem čistila vanu jedním z přípravků z reklamy, který zaručeně zvládne cokoli, a udělalo se mi hrozně zle. Nemohla jsem to dodělat, motala jsem se, chtělo se mi zvracet. Vanu dočistil manžel a já se rozhodla, že tohle doma už nechci. Za to tedy chlór asi nemohl, ale donutilo mě to se nad čističi všeho druhu zamyslet.  Přestala jsem používat jakékoli čisticí prostředky, které obsahují chlór.  Hledala jsem mezi ekologickými prostředky t