10 způsobů, jak se chovat ekologičtěji

Od půlky těhotenství jsem nemohla moc chodit. Stydká kost a pánev bolely a já došla maximálně před dům. Dostat se na zastávku autobusu pro mě byl celodenní výlet. Všude jsem musela autem. Kromě toho, že mě to nebavilo, jsem měla výčitky svědomí kvůli přírodě. Není to zrovna nejekologičtější jezdit i pro rohlíky autem.

A tak jsem to chtěla přírodě vrátit jinak. Hledala jsem způsoby, jak se chovat ekologičtěji jinde a jinak, tam, kde mi to moje tělo dovolí za všech okolností.

1) Sbohem chlóre a další laskominy

Ještě před druhým těhotenstvím jsem čistila vanu jedním z přípravků z reklamy, který zaručeně zvládne cokoli, a udělalo se mi hrozně zle. Nemohla jsem to dodělat, motala jsem se, chtělo se mi zvracet. Vanu dočistil manžel a já se rozhodla, že tohle doma už nechci. Za to tedy chlór asi nemohl, ale donutilo mě to se nad čističi všeho druhu zamyslet. Přestala jsem používat jakékoli čisticí prostředky, které obsahují chlór. 

Hledala jsem mezi ekologickými prostředky ty, které fungují. O pracích prostředcích už jsem psala. Na čištění všeho druhu mi vyhovuje univerzální čistič od Ulricha a na záchod Yellow and Blue.

Došlo to tak daleko, že jsme se zbavila i chlórem běleného toaletního papíru. Kamarádka mi vysvětlila, kolik potřeb je v domácnosti bělených chlórem, který narušuje stabilitu naší pokožky. A tak je postupně přestáváme používat.

2) Vlastní čisticí prostředky

Podle zásady „vím, co v tom je, jen když to vyrobím“ jsem zkoušela vyrábět některé čisticí prostředky sama. Byl to trochu boj. Naučit se to, vysvětlit manželovi, že bych to ráda zkusila jinak, najít recepty, které skutečně fungují, donutit se k výrobě, když je tak jednoduché dojít do obchodu…

Prášek na praní byl nejjednodušší, recept na směs do myčky, která by skutečně umývala, jsem bohužel zatím nenašla, čistící pasta na koberce a další fleky je jen zahuštěný mýdlový sliz, kam se přidá více jedlé sody. Slizem se mi i dobře drhne vana (když prášek slívám do lahví, vždycky trochu vyteče do vany, pak to jen rozetřu a vanu předrhnu. Má to i tu výhodu, že se donutím vanu mýt pravidelně.

3)  Látkové tampóny místo těch jednorázových vatových

I látkové tampóny jsou bělené chlórem. Nahradila jsem je látkovými. Trvalo mi, než jsem si na ně zvykla, látka je jiná než vata, ale nakonec jsem s nimi spokojená.

Líbí se mi designy
látkových tašek

4) Ignoruju igelitové tašky v obchodech

Pořád před sebou vidím reportáž o množství igelitu, který zůstává na skládkách a který na Blízkém východě jedí velbloudi a co jim potom dělá v žaludku. Chce to míň igelitu. Nejprve jsem asi před třemi lety začala odmítat tašky v obchodech a nosit si vlastní. Jsem ráda, že dnes už potkávám s látkovou taškou hodně žen.

5) Když už igelit, tak pořádně využít

Bohužel jsem zatím nepřišla na to, jak nekupovat rohlíky v igelitovém pytlíku a jak si navážit kilo rajčat. Tak ty sáčky alespoň nevyhazuju a používám znovu doma. Moc ráda bych se propracovala k variantě bezobalové domácnosti, ale k tomu mám ještě daleko, snad časem. Zatím jen, pokud to neznáte, koukněte na projekt Bez obalu.

Naše oblíbená podložka Ella's house

6) Látkové pleny jsou u nás doma samozřejmostí

Že látkujeme, už nemusím dodávat, o tom tady píšu pořád dokola. Časem k plenkám přibyly i pratelné podložky a jsem z nich nadšená.

7) Látkové tampóny do podprsenky

Stejně tak z látkových tampónů do podprsenky. U svišťulky mi hodně protékala prsa, teď to jde. S jednorázovými tampóny bych se nedoplatila, přibyl by další odpad, a navíc mě škrábaly.

Vyzkoušela jsem několik druhů tampónů, tyhle
vyhrály. Opět Ella's house

Najít si látkové, které dokonale vyhovují, není také snadné. Podle mě je třeba koukat na velikost – čím větší prsa, tím větší jsou potřeba tampóny – aby dobře seděly a nebyly moc vidět pod oblečením. Záleží ale také na tom, jak moc vám prsa protékají. Liší se i tloušťka tampónů a barvy.

8) Látkové vložky na šestinedělí

U svišťulky jsem je nepoužívala. Začala jsem s nimi, když jsem opět menstruovala. A pro mě jsou neskutečně pohodlné, látka mi bude vždycky na kůži příjemnější než chlórem bělený igelit. Bála jsem se praní, ale stačí je namočit do studené vody, přetřít žlučovým mýdlem a někam zavřít, dokud je nevyperete všechny najednou. Díky mýdlu nejsou nijak cítit. Kombinuju je s kalíškem.

A Ella's house do třetice. Tentokrát látkové vložky

Teď jsem zjišťovala, jestli jsou dost prodyšné, abych je mohla používat i během šestinedělí. A osvědčily se naprosto maximálně. Hned to bylo pohodlnější. Tyhle drží na patenty, ty jednorázové poporodní nelepí, posouvají se a vypadávají. Nebo jsem jen nešika?

Tenhle typ láhve je určený na kávu. My ho používáme se svišťulkou
na čaj. Udrží ho až hodinu teplý, a díky speciálnímu uzávěru si
nespálíme pusu. Ochlazuje tekutinu, než se dotkne rtu.

9)  Další na řadě byly plastové láhve

Hledala jsem dlouho. Štvaly mě stejně jako igelitky, ale pořád jsem nemohla objevit takovou, kterou bych měla fakt ráda. Zkoušela jsem různé druhy „zdravých“ plastů, kov, sklo… pořád to nebylo ono. Nakonec jsem skončila u skla potaženým barevným silikonovým obalem. Objevila jsem láhev na teplé i studené nápoje, odolnou proti rozbití, krásně barevnou, a díky tomu, že je skleněná, se jednoduše myje. Žádné pachy jako u plastů! Lifefactory mám teď připravenou i na první čaje pro miminko, až přijde čas.

10) Vyměnit papírové kapesníky za látkové

Asi to bude znít divně, ale tohle byl nejtěžší úkol a pracovala jsem na něm dlouho. Vzdát se papírových kapesníků a začít prát ty látkové… z dětství si pamatuju v kýblích namočené posmrkané kapesníky a jen málo věcí mi přijde nechutnějších – látkové pleny mi nevadí, látkové vložky také ne, ale tohle prostě ano. Trvalo mi to dlouho, ale podařilo se. Svišťulce jsem nakoupila kapesníčky s obrázky. Je nadšená.