Přebaluju, kojím, neblbnu

„Byla jsem na dovolené s kamarádkami. Bylo to fajn, ale chvílemi náročné,“ líčila mi Marta. „Obě mají dvě děti, tak už to nemají tak jednoduché jako já s jedním. Jako jsou to holky, které to mají srovnané, dokážou se dětí v pravou chvíli vzdát, jsou to dobré mámy,…“ dál už jsem nevnímala. Ne, že by mě nezajímalo, co Marta říká, ale zamyslela jsem se: dobrá máma je ta, která se dokáže v pravou chvíli vzdát dětí? Nemluvíme tady o dvacetiletých dětech, které je třeba nechat vyletět z hnízda, ale o dvouletém a půlročním cvrčkovi. Marta měla asi na mysli to, že si její kamarádky dokáží od dětí i odpočinout a pak se jim zase věnovat naplno, usoudila jsem nakonec. Tenhle rozhovor mě donutil všímat si, jak kdo vnímá DOBROU MÁMU. Dobrá máma si hraje! S Olivií se znám už roky. Kdysi jsme si výborně rozuměly, ale s dětmi to máme každá jinak. Nějak se pořád nemůže srovnat s tím, že i na rodičovské občas pracuju a že si – podle jejího názoru – odmítám ulehčit práci se svišťulkou. „Ra