Tak jsem zase dostala od své roční dcery lekci. Čím víc ji pozoruju, tím víc si uvědomuju, jak mohou být některé věci jednoduché a jak si je občas zbytečně komplikuju. Začala jsem se svišťulkou chodit do mateřského centra. Zatímco pracuju v coworkingové kanceláři, nebo se učím anglicky, ona si hraje pod dozorem chův s dětmi v herně. Na začátku jsem se trochu bála a pravidelně ji běhala kontrolovat, ale nebylo to třeba. Náš malý průzkumník měl co dělat, aby stihl prolézt všechny kouty, ocumlat a poslintat všechny hračky, děti i chůvy. Když jsem si ji vyzvedávala, usmála se na mě, přilezla (nebo přišla), trochu se pomuchlovala a zase pelášila mezi děti. Proč to nezkusit? Jednou, to ještě nechodila, jsem si ji vyzvedávala, a Oksana, jedna z našich chův, mi říká: „Ona je tak maličká, ale tak šikovná.“ Vzala jsem to jako běžnou informaci, to se asi říká všem maminkám, a hledala své batole. „Bude u skluzavky,“ ukázala mi Oksana do rohu, kde byla žíněnkami obložená atrakce. „
Blog o mateřství, látkování, kojení, nošení dětí