Už během těhotenství bylo poznat, že naše dítě ví, co chce. Porod mi to potvrdil a teď si to připomínám skoro denně. Máme doma mrňouska, který musí mít ledacos po svém. Po kom asi bude? Čekali jsme, že se nám narodí tvrdohlavý býk, ale je to paličatý beránek, i když jen o pár hodin. Navíc má naše holčička tvrdohlavost v genech. Manžel zarytě tvrdí, že to má po mně, ale já vím své. Zdědila ji po nás obou. Oba se klidně postavíme i na hlavu, když nám o něco jde. Oba si dokážeme pořádně dupnout, když něco prostě musíme mít po svém. Mámo, táto, jsem tu Začalo to nenápadně. První těhotenský test vyšel negativně. Beruška se ozvala až na konci druhého měsíce. Sama si určila čas, kdy jsme se o ní dozvěděli. Mohla jsem dedukovat ze symptomů, hádat, ale ona si sama určila čas svého entrée. (To platilo na začátku i na konci těhotenství.) Pokračovalo to jídlem. Několikrát mě například donutila vystoupit z tramvaje, protože chtěla koláček právě z tohohle a ne z jiného pekařství.
Blog o mateřství, látkování, kojení, nošení dětí