Porodila jsem dítě s názorem

Už během těhotenství bylo poznat, že naše dítě ví, co chce. Porod mi to potvrdil a teď si to připomínám skoro denně. Máme doma mrňouska, který musí mít ledacos po svém. Po kom asi bude?

Čekali jsme, že se nám narodí tvrdohlavý býk, ale je to paličatý beránek, i když jen o pár hodin. Navíc má naše holčička tvrdohlavost v genech. Manžel zarytě tvrdí, že to má po mně, ale já vím své. Zdědila ji po nás obou. Oba se klidně postavíme i na hlavu, když nám o něco jde. Oba si dokážeme pořádně dupnout, když něco prostě musíme mít po svém.

Mámo, táto, jsem tu

Začalo to nenápadně. První těhotenský test vyšel negativně. Beruška se ozvala až na konci druhého měsíce. Sama si určila čas, kdy jsme se o ní dozvěděli. Mohla jsem dedukovat ze symptomů, hádat, ale ona si sama určila čas svého entrée. (To platilo na začátku i na konci těhotenství.)

Pokračovalo to jídlem. Několikrát mě například donutila vystoupit z tramvaje, protože chtěla koláček právě z tohohle a ne z jiného pekařství. Když jsem se zařekla, že takhle ne, a nevystoupila, zvedla mi žaludek. Milovala mouku a cukr. Snažila jsem se jíst dietně, ale většinou to dopadlo špatně. Po jednom lehčím obědě jsem se probudila po půl hodině odpočinkového spánku a snědla šišku štrůdlu. Pak jsem spokojeně spala dál. Měla svou mouku a cukr. Vím přesně, z čeho jsem přibrala svých 20 těhotenských kil, které teď pracně shazuju deko po deku. Hodně z vás to určitě zná taky.

Nenarodím se jako většina dětí

Ultrazvuky a monitory jsem musela pokaždé absolvovat několikrát, naše svéhlavička nespolupracovala. Nechtěla se ukázat. Když se měla kam v břiše schovat, udělala to. Na monitorech usínala, nebo naopak kopala jako divá. Chtěla mít klid a chtěla se nechat vidět až po narození. Kdo ji má co okukovat dřív, že? 3D ultrazvuk? Fotky jsou k ničemu. Měření na lékařském ultrazvuku? Hodinové procedury, kdy se mi u břicha sešlo několik lékařů.

Vrcholem bylo to, že se rozhodla narodit zadečkem napřed a sama si vybrala dobu. Stála jsem tak moc o přirozený porod, že jsem nechtěla na císaře, ani když se neotočila. Všechna vyšetření dopadla dobře, porod postupoval, mohla se narodit. Ale… pak se vše zastavilo. Dostala termín do dvou hodin ráno. Kdyby se porod znovu nerozběhnul, tak by mi ji z břicha vyoperovali. Ve dvě deset se konečně pohnula. Bylo to o fous, ale povedlo se. Porodila jsem ji koncem pánevním a přirozeně.

Mámo, tu plenu nezapínej

A teď přesně ví, ke komu chce do náruče. Manžel houpe jinak a já taky. Když chce k tatínkovi, křičí u maminky tak dlouho, než předám štafetu. Ona má chuť na něco jiného, tak proč ji houpu takhle?

Přikládat k prsu po určité hodině? To sice můžu, ale přisaje se, jen když chce sama. Rady laktační poradkyně o rozvrhu jsem opustila velice záhy. Když nemá chuť, nenapije se. Něco jako režim? Utopie. Spí různě dlouho, pije v nepravidelných intervalech. Dělá si, co chce. „Vaše dítě vypadá neskutečně šťastně,“ smála se pediatrička. Potvrdila mi, že přibírá a že prostě ví, co dělá.

„Zase se odmítla nechat zabalit?“ ptá se manžel, když přijde domů a najde nás na zemi v dětském pokoji. Malá leží na přebalovací podložce a vesele kope nohama. Jakmile se k ní přiblížím s jakoukoli plenou, spustí. Máme dítě s názorem. Těšíme se na pubertu.

Vybere si i plenky?

Na ledacos názor má, tak jsem si myslela, že si vybere i plenky. Před porodem jsem koupila jen dvě zkoušecí sady a čekala, který systém jí bude vyhovovat víc. Snap In One anglických Pop-inek, nebo savá jádra a kalhotky českých Ellasů?

Manžel tvrdil, že jsou lepší ty druhé, pak ale otočil. Já byla pro Pop-inky, teď dávám přednost Ella’s house. Záleží, jak svišťulka přibere, jaké má faldíky, a to se mění týden co týden. Podle toho, jak sebou zrovna hází, mi ty které plenky vyhovují víc při přebalování.

Já prostě nevím. A tak mám výbavičku napůl. Naše malá totiž zrovna na tohle názor nemá, tedy když nepočítám to, že podle ní je C správně. „Nechte mě úplně bez plen!!!“