Přeskočit na hlavní obsah

Andrea Jandová: Dělat to, co vás baví, je podle mě to nejlepší pro mámu i dítě

Andrea Jandová žije se svým manželem a synem Tobiasem v Egyptě. Provozují zde kiteboardingovou školu a centrum. Společně látkují, nosí, pracují… O přebalování a nošení v Manduce toho vyprávěla už hodně, ale co "neblbnutí"?

Andrea s Tobiasem na speciální
plážové dece Pop-in
Změnil se vám po porodu hodně život? Nešla jste na klasickou mateřskou, nepřestala pracovat.
Změnil se mi asi jako každé ženě – k lepšímu, mnohem lepšímu. Mám Tobiase. Nicméně ta změna ženu podle mě ovlivní tak, jak sama chce. Záleží, kam to nechá zajít a jakým způsobem. Začátky byly určitě náročnější, než se člověk zaběhne a naučí se fungovat. Mám to štěstí, že mám hodného syna, takže se vše dá zvládnout. Šlo o to najet na nový systém. Překvapilo mě, že se toho dá stihnout za kratší čas mnohem mnohem víc. Na některé věci mi teď stačí minuta místo deseti.

Andrea s Tobiasem
Je něco, čeho jste se musela vzdát? Co vám teď skutečně chybí? Na co se těšíte, že zase budete moct, až malý povyroste?
Nemám pocit, ze bych se musela něčeho vzdát. Už od těhotenství jsem věděla, že nechci změnit životní styl – žít dál v Egyptě, pomáhat manželovi v kiteboardingovém centru, cestovat – a náš syn bude součástí toho všeho. Zatím se nám na to daří, samozřejmě je ještě maličký, a tak se nemůžu sebrat a jít na vodu kdykoliv se mi zachce, ale našli jsme cestu a být mamou určitě neznamená, že se vzdáte něčeho, co vás baví.
Na procházce s Manducou
Hodně žen podle mě dobrovolně zapomíná samo na sebe. Při tom cítit se skvěle a dělat to, co vás baví, je podle mě to nejlepší pro mámu i dítě… Když jsem já šťastná a v pohodě i syn je v pohodě, jsme propojené nádoby.

Co vás drží nad vodou, když jsou těžší chvíle? Díky čemu neblbnete?
Každé ráno vyjdu ven a první, co vidím (kromě syna a manžela), je moře, pláž a slunce... Když syn usne, vyběhnu na vodu a je to :-)

Tobias čeká s tatínkem,
než se maminka vrátí z vody
Co si na mateřství skutečně užíváte?
Užívám si každý moment. Být mámou je skvělá věc. Když se na mě Tobias usměje… Každý den je teď hrozně znát, jak se vyvíjí, mění, roste. Je to úžasné, zázrak. Když si vezmeme plavky, deku a přesuneme se na pláž, kde trávíme většinu dne, vidím, jak je malý spokojený, já jsem spokojená, manžel je spokojený. Daří se nám to, co jsme chtěli – syn se stal součástí našeho života – moře, pláže, kitingu – a za to jsem neskutečně ráda.

Adrea suší Pop-inky na pláži



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...
Okomentovat
Další informace

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...
2 komentáře
Další informace

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...
Okomentovat
Další informace