Přeskočit na hlavní obsah

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo


Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já.

Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli.


Kojíme kdekoli a diskrétně
Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z autobusu, na který jste tak dlouho čekaly, nemusíte opustit frontu a hledat nějaké příhodné místo, nepřijdete o jedinou básničku, kterou recituje starší potomek na vánoční besídce.

Jak ti můžu pomoct? Přitulit.
První dceru jsem porodila během 39. týdne, druhou na začátku 42. Nedonošená nebyla ani jedna, a ta druhá byla dokonce čtyřkilová. Neznám tedy z vlastní zkušenosti ten pocit, když si domů nesete malinkaté miminko, které muselo být před tím dlouhou dobu v inkubátoru.


  Kamarádka musela podstoupit císařský řez v 28. týdnu. Její dcera vážila kolem 700 g. Vypiplala si ji do krásy, ale i teď, když jí je šest, má trochu problém s doteky a tulením. S podobnými zkušenostmi se mi svěřovaly i další kamarádky, které nemohly mít děti po porodu dlouho u sebe. Jejich děti jsou prý méně kontaktní. Samozřejmě to může být povahou.

I proto věřím, je to pro mě totiž naprosto logické, že dítě chce být po porodu co nejvíc u mámy. V břiše mu bylo přece tak dobře! Proto podle mě může bonding nedonošeným dětem hodně pomoci (stejně jako ten inkubátor, který bohužel občas prostě potřebují). Když se v šátku přitulí k mámě, slyší tlukot jejího srdce, snadněji se jim zvyká na okolní svět a všechny změny. To platí samozřejmě i pro donošené děti. I má pětiletá dcera za mnou chodí, když ji něco moc trápí, a na otázku, jak jí můžu pomoct, řekne jen: Přitulit.

Co vyhovovalo při nošení mně
Pro všechny tyto důvody (a mnoho dalších) věřím na nošení dětí. My jsme měli Caboo a Manducu. Caboo, když byly moje holčičky úplně maličké, Manducu, když povyrostly. Neumím vázat šátek a dotahovat ho. Měla jsem ho půjčený a párkrát jsem se do něj slušně zamotala. Holky nechtěly čekat, až si rozmyslím, co kde protáhnout, přehodit a dotáhnout. Bylo to stresující, takže jsem si vybrala předvázaný šátek a pak nosítko.

Caboo jsem si nasadila a upravila pomocí kroužků na bocích velice rychle. Tedy po té, co jsem nastudovala návod a zkoukla instruktážní video. Já na tohle nemám moc oko a sama bych to nevymyslela. Je ušité z elastického materiálu, takže to jde snadno. Sice se dá používat pro čtyři polohy, ale já střídala jen kolíbku nebo vertikální polohu. Oficiálně se v něm dá dítě nosit do 15 kg, ale to už jsem měla děti dávno v Manduce. Mám to vyzkoušeno asi do 7 kg. Přežili jsme tak prdíky a pár zoubků nebo prostě jen řadu tulících dní. Holky se ke mně přitiskly a já mohla doma i něco udělat.

Upřímně… dodnes (a to je jim už pět a dva a půl) je pro mě jeden z nejkrásnějších pocitů to, že se ke mně ty mé dvě mazlilky přitulí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...