Přeskočit na hlavní obsah

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny.

Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona.

Kateřina má dva syny. Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak začala dovážet ve velkém. Tak odstartovala své podnikání s Mamajou.

Na mateřské se nudila, potřebovala dělat ještě něco svého. Chyběla jí práce. Nejprve se částečně vrátila do zaměstnání, pak začala podnikat.

Bezhlavý skok do neznáma
Na začátku neměla vůbec žádnou představu, jaké to bude. „Nejtěžší bylo rozhodnout se, jestli do toho vážně půjdu, jestli podnikání věnovat čas a energii. A potom to byly finance – začínali jsme od absolutní nuly. Rozhodně jsem ale nepřemýšlela měsíce. V podstatě jsem se do toho bezhlavě vrhla a pak vše řešila za pochodu. Roli hrálo i to, že jsem věděla, že manžel vydělává a o hladu nezůstaneme,“ popisuje Kateřina.

 Pokračovat v podnikání, nebo zpět do zaměstnání?
Po dvou letech se musela rozhodnut: zůstat u podnikání, nebo se vrátit do zaměstnání? Přemýšlela o penězích, možnosti budovat si něco svého, časové flexibilitě. Zjistila, že bude velmi obtížné věnovat se předchozí práci s dětmi tak jako před mateřskou. Hodně cestovala, trávila několik dní i celé týdny mimo domov. Navíc problematika látkových plen ji zaujala, bylo to něco úplně nového a našla u nich prostor se realizovat.
Máma podnikatelka, nebo podnikatelka máma?
Podnikání vyžaduje hodně času a energie. Sice je flexibilnější, ale pro mámu na mateřské není snadné. „Bylo to náročné, ale mám úžasného manžela. Začínali jsme doma v obýváku, od malička se zapojoval i syn. Nejdříve jako model na prezentacích. Zákazníci věřili produktu víc, když viděli, jak je spokojený. Následně nám pomáhal balit balíky, sem tam do nich přihodil autíčko či nějaký svůj obrázek, případně pro obveselení zákazníků vyměnil zboží. U druhého syna, kdy objem práce narostl, bylo vše komplikovanější, ale byl velmi chápavý. Poctivě spal, hodně se kojil a nevyžadoval žádnou extrémní péči. Následně jsme si najali chůvu na výpomoc a zaměstnali prvního zaměstnance, tak jsem se mohla věnovat nejen práci, ale i rodině.“

Teď jí firma už nebere tolik času jako během prvního roku. To neustále přemítala, zda by neměla se svými dětmi trávit čtyřiadvacet hodin denně. „Ale myslím si, že matka musí být spokojená, aby bylo spokojené dítě.“
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...
2 komentáře
Další informace

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...
Okomentovat
Další informace