Přeskočit na hlavní obsah

Kdopak to mluví?

Mámo, to si fakt myslíš, že se převalím, když si umaneš? Přečetla sis, že se mám začít točit na bříško, ale mně se teď nechce. Neotočím se a neotočím, ale usměju se na tebe. To já ráda.

Nevztekej se, tys mi strčila prst do pusy. Jsem nevěděla, že tě nemám kousat. Co je v puse, to se kouše. Osaháváš mi dásničky, svědí mě, pálí, ty mi rejdíš v puse prstem a pak se divíš, že tě kousnu. Kousala bych teď všechno. Támhle vidím něco, to ještě neznám, do toho bych se mohla zahryznout. O to bych si mohla podrbat dásničky. Takže se převalím a jdu pro to. Nojo, to je fajn. Je to plyšové a z druhé strany tužší. Mňam, mňam, dobré… neber mi to. Ale mně je úplně jedno, že je to špinavé. Mámo, tak dobře jsem si o to brousila zoubky. Proč mi to bereš? Achjo. Mně nevadilo, že sis ty bačkory dlouho neprala. To je jedno, vrať mi je. Chci si do nich ještě kousnout.

Úsměv to spraví, to vím už dávno

Paráda, jde se přebalovat. Budu bez pleny. Sundávej, sundávej. A teď se otočím, šup, jde mi to bez pleny líp. Néééé, nechci zpátky, máááámo. Néééé. Nééééchci na záda. Pořád jsi mě nutila, abych se přetáčela a teď, když se přetočím sama, se ti to nelíbí. Ha, teď se nedíváš, teď můžu, jdu na to. Zááááse, zase mě otáčíš. Máááámo!!! Proč novou plenu, próóóč? No, počkej. Jo, tady chytit, takhle trhnout a ještě se usmát, protože pak se nezlobíš, ale taky se na mě usmíváš. Já vím, na mě se zlobit nedá. A tu plenu rozepnu, rozepnu, rozepnu, podesáté rozepnu. Umím to i přes oblečení, není problém. Ať mi dáš ella'sy s patentky nebo popinku se suchými zipy, je mi to jedno, zvládnu obojí.

Holka musí mít nějaké tajemství, že jo?

A tohle se mi taky líbí. Ty si fakt myslíš, že víš, co si myslím? Vždyť se tak často pleteš. Já chci přebalit, ty mě chováš, já chci jíst, ty mě přebaluješ. Nejlepší bylo, když jste se s babičkami dohadovaly, proč se směju. Ani proto, že jste stály nade mnou, jak jsi tipovala, ani proto, že jste měly barevnou hračku nebo že jsem měla vaši pozornost.

Víš co? Asi ti to neřeknu. Holka musí mít nějaké tajemství, ne? Tuhle jsi to říkala… Takže, mámo, nech některé věci na mně, já vím, kdy je ten správný čas se převalit. A nech mi alespoň malé tajemství. Teď napřahuju ruce k tobě, teď chci, abys mi dala pusu, a neolíznu tě, ani nekousnu, slibuju. Vždyť ty jsi taky moje nejmilejší, a nejen proto, že máš mlíko.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...
Okomentovat
Další informace

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...
2 komentáře
Další informace

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...
Okomentovat
Další informace