Jak jsem válčila se skvrnami

„Opatjně, maminto, tičko čisté,“ varovala mě tuhle svišťulka, když viděla, že jím. Má to ode mě. Nesnáší bryndáky, tak jí u každého jídla říkám, ať dává pozor, ať má čisté tričko. Máma taky očividně potřebuje upozornit. Bohužel má pravdu. Nejen její trička jsou špinavá od jídla, i na těch mých jsou nevypratelné fleky.

U některého oblečení mi to je jedno, u jiného trpím. Sice v božihodových tričkách nejíme (ani já, ani ona), ale občas náhodou se stane nehoda i s nádherným a drahým tričkem. Znáte to? Mně to donutilo začít experimentovat. Růžový zázrak z televizní reklamy totiž nefunguje vždycky a jeho cena není zrovna nejnižší.

Žlučové mýdlo nejen na pleny

Ódu na žlučové mýdlo už jsem psala. Co se za rok změnilo? Už si nemyslím, že je kouzelné, ale pořád u mě vede. Nedávno jsem ho doporučila kamarádce a nadšeně mi pak volala, že s ním manželovi zachránila košile. Mysleli, že je budou muset vyhodit kvůli skvrnám od potu, ale nakonec se žlučovým mýdlem pustily.

Žlučové mýdlo nejčastěji používám na Ella's house noční pleny,
ranní hovínka barví asi nejintezivněji. Netuším proč :-)

Nevypere tedy cokoli, ale fleky od krve, potu a na plenách mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Hodí se i na fleky od trávy, propisky nebo inkoustu. Obsahuje hovězí žluč, což mi nezní zrovna jako něco, v čem bych chtěla prát, ale právě díky ní umí odstranit cokoli, co obsahuje bílkoviny.

Když žlučové mýdlo nezabralo… zkusila jsem to s Ecoverem a Puerem

Hledala jsem další ekologické prostředky na praní. Ve zdravé výživě mi doporučily Ecover a bělící prášek Puer od Yellow & Blue. Ecover se hodně podobá žlučovému mýdlu. Žluč tedy neobsahuje, ale také se umí poprat hlavně s mastnými skvrnami, krví a trávou. Dobře se nanáší, má speciální nástavec se štětinami. Na nové skvrny účinkoval, ale ty, které odolaly žlučovému mýdlu a už byly lehce zaprané, drží stále.

Bělící prášek Puer jsem zkoušela na čtvercovky a bílé prádlo. Je obohacený o odbouratelný a ve vodě rozložitelný kyslík. Neobsahuje chlor jako umělé bělící prášky, je šetrnější k přírodě i pokožce. Pro děti je to mnohem lepší. S plenami to šlo na výbornou, s tmavými fleky od čehosi na bílé kabelce také, ale na rajčatovou omáčku nebo skvrny na manželově tričku (netuším od čeho) nezabral. Navíc, když jsem ho omylem nechala působit déle, než jsem podle návodu měla, vyžral mi černý obrázek na bílém tričku. Takže funguje, ale držte se návodu!

Domácí čistič z peroxidu, jedlé sody a mýdla

Některé skvrny držely a držely. Tak jsem se nakonec pustila do výroby domácího čističe podle návodu z internetu. Směs peroxidu, jedlé sody a tekutého mýdla má být skoro zázračná. Bohužel jsem nenašla v jakém poměru tyhle tři látky míchat. Nakonec jsem prostě vyrobila pastu, jak mi to přišlo pod ruku. A skutečně to fungovalo na většinu zapraných fleků. „Aby ne s peroxidem!“ konstatoval manžel a kroutil hlavou, v čem to proboha peru. Na rozdíl od žlučového mýdla a ekologických prostředků jsem z toho neměla dobrý pocit a prádlo poté několikrát prala ještě v dětském prášku a usilovně máchala.

Některých skvrn jsem se nezbavila doteď. Asi budu muset hledat zázračný přípravek dál, ale už jsem alespoň otočila skóre. Skvrny nevyhrávají na celé čáře, už to není ani remíza. Spíš vedu já, ale… bohužel nemůžu ještě říct, že jsem válku vyhrála úplně, spíš jen několik bitev.