Přeskočit na hlavní obsah

Co mě nadchlo na Festivalu Evolution? "Náhody"

Posledních pár let je to jeden z mála festivalů, na který má pro mě smysl chodit. Vždycky potkám něco nového, nebo objevím něco staronového. Tentokrát to byl festival plný "náhodných" setkání. Jako kdyby se tam sešli všichni ti, které jsem dlouho hledala.

Bosky na výlet
Dlouho přemýšlím, že bych vzala holčičky na bosý výlet. Já zatím tedy bosa nechodím, jen v barefootech, ale maximálně si to užívám. Víc vnímám povrchy pod nohama, opatrně našlapuju, každá procházka je skoro jako masáž. Svišťulka chůzi bez bot miluje, Malenka zatím jen popochází, takže uvidíme, co jí bude bavit. Každopádně bych ráda vzala holky na bosonohou stezku. Jenže kam?  Už jsem hledala a nenašla. Tady je seznam, objevila jsem ho u stánku Bosé turistiky.

Pohanka pod zadečky
Loni k Vánocům jsem Svišťulce koupila pohankový meditační polštářek a od té doby se o něj doma skoro pereme. Svišťulka mi ho nerada půjčuje, Malenka bojuje o to, aby byl jen její. Je na čase koupit další. Ale už jsem nedokázala ana Fleru dohledat paní, která mi ho šila. A ejhle, byla na Festivalu Evolution.


Kam pro čepičky?
Se Svišťulkou jsme pravidelně chodily pro čepičky do kamenného obchodu Ireny Pikové. Pak obchod zrušila a já marně hledala, kde sehnat hezkou, cenově dostupnou čepičku. Malenka čepičky podědila a s jednou takovou jsme vyrazily na Festival Evolution. Před vchodem na výstaviště jsem si prohlížela sukénky, Svišťulka nutně potřebuje nějakou hodně točivou. "Bohužel nemáme," oznámila mi prodavačka a dodávala s úsměvem: "Ale vy máte naši čepici." Tak jsem koupila čepičky na léto a vzala si kontakt, aby se mi naše milá čepičářka zase neztratila.

Ochutnala jsem březovou vodu
Ráno jsme si před odchodem četla o březové vodě. Div že není kouzelná! Samozřejmě jsem bych ji ráda hned ochutnala, já musím ochutnat všechno. A byla tam, kousek od Ireny Pikové byl stánek s březovou vodou.

Je lehce nasládlá, lehce zakalená. V článku ji srovnávají s kokosovou vodou, tak u mě ta březová jednoznačně vyhrála - chuťově, i proto, že sem neletí přes půl světa, ale dá se stáčet i v Čechách.

Piju ze skla
A prohlédla jsem si i novou kolekci svých oblíbených skleněných lahví Lifefactory - nové uzávěry, nový design. No, už mám jednu doma.

A co vy? Věříte na náhody? Také vám nějaká "náhoda" udělala poslední dobou radost? Nebo pomohla vyřešit problém?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...