Přeskočit na hlavní obsah

Jak přebalují chlapi

„Nemohla bys příště napsat, jak přebaluje manžel?“ ptal se mě známý, který se začal zabývat látkovými plenami. „Mohla, ale… o čem to bude?“ „Jak mu to nejde.“ „Jemu to ale jde.“ „Víš, že to plete.“ „Neplete.“ „Myslím takové ty mužské chyby. Nějakou vtipnou historku určitě máš.“

Nemám žádnou veselou příhodu, jak nešikovně můj manžel přebaluje. Ptala jsem se dalších maminek a našla jednu jedinou. Kamarádka nestíhala večerní koupání, a tak se do něj její manžel pustil sám. Zaváhal jen u plen. Měli doma dva druhy: Pop-in, na které se zvláštní svrchňáky nedávají, a pak kalhotkové, na které se dávají. Rozmýšlel, rozmýšlel, nepamatoval si, která plena je ta s kalhotkami. Nakonec dal synkovi Pop-in a pro jistotu ještě svrchňáky, které doma našel. Lepší dvojitá ochrana než žádná. Mrňousek měl asi hodně buclatý zadeček. 

Ale to se může stát každému. Já jsem tuhle po sadě Popinek začala přebalovat ella’s houseovými plenami (na ty se kalhotky dávají) a na svrchňáky jsem zapomněla. Naštěstí mi to došlo asi minutu po zapnutí pyžamka.

Zvládnul to i Mr. Bean

Proč předpokládáme, že přebalování mužům nepůjde? Protože ho nedělají tak často? Protože to s dětmi prý neumí? Protože naši tátové nepřebalovali? Nemohou mít stejný grif jako matky, které přebalují denně desetkrát, ale proč by jim to nemělo jít? Vždyť je to snadné. S našimi plenkami (Pop-in a Ella’s house) určitě, za jiné mluvit nemohu.

Nechápu scény z filmů, kde z dětí padají špatně upevněné pleny. Sedělo by to možná tak k Mr. Beanovi. Ale i ten to zvládl! Vzpomínáte na scénu ze zábavního parku? Dítě zavinul do plyšového medvídka. (Pravda látkoval zvláštně, ale když člověk nemá po ruce čistou plenu…)

Špatné řidičky, dobré uklízečky

Nemám ráda, když někdo tvrdí, že ženy jsou špatné řidičky jen proto, že jsou ženy. Řídím hůř než většina mužů, které znám, ale je to tím, že mi chybí chromozom Y? Jen prostě jezdím málo.

Když mi bylo pět, máma mi vysvětlovala, že bych měla být pořádnější než bratr, protože jsem holka. Byla jsem klidné dítě. Většinou. V tuhle chvíli ne. Křičela jsem prý jako pominutá. Nebudu a nebudu jen proto, že jsem holka! Bratrovi byly tři a moc mu uklízení nešlo, ale argument, že jsem holčička, a proto musím, mě rozpaluje dodneška.

Stejně tak jsem alergická na to, když mi někdo tvrdí, že ženské nemají logiku, jsou hysterické nebo kdákavé. Proč je špatné přemýšlet jinak, dát najevo emoce a o všem si pořádně popovídat? Kde se vzala norma, co je dobře a co špatně?

Tátové nejsou méně schopné mámy

Vždycky jsem vnímala hlavně stereotypy, které se týkají žen. Ale muži to taky nemají jednoduché. Automaticky se od nich čeká, že rodinu bez problémů uživí, že jsou silní a nepláčou. Děti si nikdy neužijí tolik jako matky a pak občas třeba nezvládnou přebalování… To z nich nedělá špatné rodiče a neplatí to u všech.


Takže… Jak přebaluje můj muž? Vezme plenu, dá ji pod svišťulku, připne a pak dítě obleče. Dělá to úplně stejně jako já. Možná mám geniálního manžela. Možná je to dnes normální, ale v hlavě jsme si to ještě úplně nepřepnuli. Aby nám to šlo snadněji, pamatujte, že přebaluje i Bruce Willis a zvládá to za 7 vteřin.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...