Přeskočit na hlavní obsah

Andrea Jandová: Egyptské matky jsou uvolněné a ctí své děti

Rozhovor s Andreou se vám moc líbil a mně se líbilo si s ní povídat, takže zde je druhý díl. (Pro ty z vás, kteří ho nečetli: Andrea žije s manželem a synem v Egyptě. Mají tam kiteboardingové centrum. Používá látkové pleny, nosí v předvázaném šátku Caboo a v Manduce.)

Andrea na kitu dobíjí baterky
Jak žijí egyptské rodiny?
Ženy tady moc nechodí do práce, spíš vůbec. Starají se o muže, kteří jsou celý den v práci. Matky mají veškerou zodpovědnost za děti, se kterými jim pomáhá jejich rodina. Vychovávají je a vaří pro ně i svého muže. Do práce jít mohou, ale většina z nich je zvyklá na to, že jsou doma a starají se o rodinu. Je tady vidět normální rodinný život akorát uzpůsobený místním zvykům a víře. Ženy mohou chodit ven, jak chtějí, ale muži jim to mohou zakázat.
Muži jsou celý den v práci. Pak se zdržují v mužské komunitě rodiny. Je rozdíl mezi severem a jihem, městem a venkovem a záleží i na víře konkrétní rodiny. Křesťané jsou vzdělanější a to má také vliv na počet dětí.
Ale mnoho věcí dělají jako my. Chodí do restaurací, jezdí do hotelů a resortů na dovolené, s dětmi tráví dny na pláži.
Andrea s Tobiasem
Pozorovala jste nějaké zásadní rozdíly mezi tím, jaké hodnoty ctí české a egyptské maminky?
Nevím, jestli jde úplně o hodnoty, ale místní maminky jsou uvolněnější, nesemleté konzumním způsobem života. Je u nich vidět obrovská úcta k rodině, k dětem.
Naučila jste se od nich něco?
Neřešit tolik některé věci, být uvolněnější, vždyť mateřství je naprosto přirozená věc a člověk přirozeně funguje a nepotřebuje k tomu milion věcí, které u nás „prostě nutně musíte pro miminko mít“. V jednoduchosti je krása a děti si vystačí s málem. Neříkám, že nenakupuji pro syna různé věci, ale určitě se vždy zamyslím nad tím, jestli je to skutečně potřeba a využijeme to.
Co by naopak mohly Češky naučit Egypťanky?
Čekáme na maminku
Myslím, že tady chybí důslednost při udržování pořádku. Stalo se mi, že jsem šla nakoupit do supermarketu a viděla, jak maminka koupila dítěti zmrzlinu. Pak vzala obal a prohodila ho ještě od pokladny ven na ulici. Když rodiče dětem nevštěpují pořádkumilovnost, těžko se to pak naučí. Je to škoda, Egypt je krásná země, mají nádherné moře, ale bohužel taky hodně odpadků. Je škoda, že si svou zemi více nehýčkají.
Jaký mají vztah k dětem?
Když se po pláži procházím s Tobiasem, všichni se hned ptají, jak se má malý a jestli něco nepotřebuji a cítíme se dobře. Egypťané jsou národ, který určitě má své mouchy a pro většinu lidí je těžké ho pochopit (i pro nás jsou některé věci pořád nepochopitelné, ale my jsme tam na “návštěvě”, je to jejich země a respektujeme to), ale zrovna v tomhle bychom se od nich mohli učit. Rodinné pouto je tam opravdu silné.
Sušení Pop-inek, v horku to jde rychle
Jak přebalují Egypťanky? Látka? Jednorázovky?
Jednorázovky, ještě jsem tu látkové plenky vůbec neviděla. Třeba je mají, ale nesetkala jsem se s nimi. Tak tu děláme na pláži osvětu a reklamu. Nezřídka se mi stává, že se přijde někdo zeptat.

Nosí Egypťanky své děti?
Nosí, ale hlavně na rukou. Viděla jsem tu párkrát i “profesionální” nosítka, ale když už nějakou pomůcku mají, tak jsou to různé šátky, které nebudou speciálně určené pro nošení. Hodně záleží, z jaké vrstvy místní maminka pochází a co si může finančně dovolit.
Tobias pozoruje pláž z Manducy
Jaký názor mají Egypťanky na nošení? Diskutuje se o jeho kladech a záporech jako u nás nebo je to pro ně běžná součást života?
Myslím si, že tady prospěšnost nikdo neřeší a jde o běžnou praxi, která je pro ně, a vlastně pro nás všechny, naprosto přirozená. U nás se na to podle mě akorát zapomnělo a teď si to zase připomínáme.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...