Přeskočit na hlavní obsah

10 největších hloupostí o kojení

Zase kojím a zase o kojení přemýšlím. Zase se na mě hrnou nejrůznější doporučení a rady. Rozhodla jsem se sepsat ty nejbizarnější. 

Některé se ke mně dostaly už v době, když jsem kojila první dceru, takže si už bohužel nepamatuju, kde jsem je četla. Na šílenosti jim to neubírá, ale nejsem schopná uvést jejich autora, a doložit tak, že jsem je fakt četla! Ano, až tak jsou některé šílené.

1) Prso je třeba propíchnout, aby mléko teklo
Nevím, v které knize jsem četla o ženě, která se bála kojit z tohoto důvodu, ale vím, že to byla americká publikace a že jsem si říkala, že v Čechách by se to snad nestalo. Ale kdo ví?

2) Mám si před kojením dezinfikovat prsa?
Ležela jsem v porodnici s první dcerou a paní na vedlejší posteli se skutečně zeptala sestry, jestli je třeba si prsa nějak před kojením umývat či dezinfikovat. Ráda bych dodala, že skutečně chtěla kojit a ptala se proto, aby jí to šlo. Občas mám pocit, že si komplikujeme jednoduché a přirozené věci strachem z bakterií.

3) Krmte dítě v postýlce, bude tam lépe spát
Svišťulka nechtěla spát v postýlce a v jednom časopise jsem četla, že dětem pomůže, když je v postýlce krmíte. Redaktorka asi automaticky počítala s lahví. Protože prso skrz šprincle prostrkovat nebudu. A ani u postýlky se zvedací postranicí jsem nebyla o moc úspěšnější, když jsem kojila vleže. Nějak jsme se nesrovnaly.

4) Dítě se nesmí kojit ani v autě na parkovišti
Šťastný výraz po kojení
Zpět k americké knize o kojení. Prý jednu kojící matku chtěla ostraha vykázat z parkoviště nákupního střediska. Dovolila si kojit ve vlastním autě. Ale to u nás také nehrozí, u nás se s kojením naštěstí počítá. Tedy alespoň v Praze to tak v nákupních centrech je. Například na Černém mostě nebo v IKEA mají skvělé zázemí pro maminky.

5) První narozeniny a šmitec
Jak dlouho kojit? Toť otázka. Mnohokrát jsem slyšela, že stačí do půl roku. Přijde mi to zoufale málo. Neumím si představit, že bych tak brzy přišla o ten neskutečně intimní pocit při kojení. A to i přesto, že moje holčičky mají zuby od třech měsíců a prošly jsme si několika kousacími fázemi. Dalším mezníkem má být údajně jeden rok. Několik maminek mi tuto hranici zdůrazňovalo tak vehementně, že jsme se jedné z nich ptala, zda to myslí vážně. Po narozeninách už ani kapku? No, samozřejmě. Rok je pro ni zásadní hranicí. Ze dne na den se všechno změní? Tyhle uměle vytvořené hranice pro mě nejsou.

6) Čím dřív dítě odstavím, tím méně bude mléko chybět
Prý se má s kojením přestat, dokud si děti kojení nepamatují, protože je to může traumatizovat, nebo se pak nedají odstavit. Tuhle nevyžádanou radu mi dala kamarádčina sestra. Starší dcera si kojení pamatuje a nepřijde mi ani traumatizovaná, ani nebyl problém s odstavením. Sama se postupně vzdala mléka kolem roku a půl.

7) Mléko dětem nechutná
Dvakrát jsem slyšela, že dětem mléko nechutná. Kamarádova žena mi to zarytě tvrdí o svém synovi a má babička to vypráví o mé mámě. Co jsem našla tak to možné je, ale krátkodobě, když sníte potravinu, která změní chuť mléka jako například velká dávka česneku nebo chilli. Ale že by to platilo dlouhodobě? To se mi nechce věřit. To by snad musela být nějaká speciální porucha.

8) Je třeba jíst tučné mléčné výrobky, aby bylo mléko
"Hrozně jsem při kojení přibírala. Musela jsem jíst hodně tučných jogurtů a pít tučné mléko. Jinak jsem malého nedokázala dost nakojit," stěžovala si mi známá. Ale jde jen o její osobní pocit. Při kojení je potřeba pořádně jíst, s dietou dítě nenakojíte, ale nemusí to být ani veletučná strava, ani to neznamená, že musíte denně sníst kilo jogurtu a zapít to mlékem. To mi radil selský rozum a následně mi to potvrdila i dietologická sestra z Thomayerovy nemocnice.

9) Malá prsa - málo mléka, velká prsa - hodně mléka
"Musela jsem přejít na umělé mléko, protože mám malá prsa," stěžovala si mi kamarádka Olivie. Množství mléka s velikostí prsou nesouvisí. Některé kojící polohy jsou možná pro maminky s malými prsy náročnější, ale rozhodně se dá kojit s prsy jakékoli velikosti.

10) Moje dítě se bojí mých velkých prsou
Známá má obrovská prsa. Bolí mě záda, jen ji zahlédnu. Ale že bych se jim bál její syn? :-)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...