Na konci listopadu se
nám narodilo druhé dítko. Konec těhotenství a porod byly, když se na to dívám zpětně, vlastně
celkem vtipné, ale začnu spíše paradoxem než vtipem.
Honem ven!!!
Tahle zkušenost se dá totiž jako vtipná označit jen v uvozovkách. Termín porodu jsem měla 23. listopadu, ale otevírala jsem se
už od září. Tělo v klidu pracovalo. Moje gynekoložka strašila,
že dítě nedonosím. „Otevírala jsem se ale i minule a dceru jsem donosila bez problémů,“ bránila jsem se. Jen se na mě pohrdavě podívala. Vysvětlení
nepřišlo.
Na začátku listopadu (37+0) prohlásila, že porodím do tří
dní. Nestalo se. Za dva týdny (39+0) řekla, že se mám hlásit v porodnici a
chtít vyvolat porod. „To tam mám přijít a říct, že chci vyvolat porod před
termínem? Já ale nechci. A proč? Je něco mně nebo miminku?“ „Něco je špatně,
když se otevíráte, ale nerodíte. Už vás tu nechci vidět, vyřiďte si to
v porodnici.“ Já už vás taky nechci vidět, proběhlo mi hlavou. V porodnici
mi doktor řekl, že nevidí k vyvolání důvod.
Za pár dní jsem byla na příjmu se silnými poslíčky. Doktorka,
která měla noční službu, chtěla, když kontrakce ustaly, vyvolávat porod. „Proč
nemůžeme počkat? Je něco dítěti nebo mně? Vždyť ještě ani nebyl termín porodu.“
Bez odpovědi, opět pohrdavý pohled. Nakonec mi primář vysvětlil,
že by vyvolával kvůli riziku překotného porodu, když jsem tak otevřená. „Já
se ale otevírám už dva měsíce! Chci počkat minimálně na termín porodu. Je něco
mně nebo dítěti?“ "Ne, je to jen prevence." Podepsala jsem, že mě varoval, a jela domů.
Druhý den na kontrole jiný doktor jen koukl na monitor a řekl, že je vše v pořádku. Vyprávěla jsem mu, co mi řekla moje gynekoložka, lékařka na nočním příjmu,
primář. Usmál se. „Já to na překotný porod nevidím. Od první kontrakce podle mě
máte tak dvě hodiny. Dojedete v klidu, ale na nic nečekejte a jeďte.“ Zvláštní, jak se ti čtyři doktoři lišili v odhadu. Pravdu měl ten poslední.
Já můžu, jsem připraven
Dítko se skutečně narodilo 2 hodiny od
první kontrakce. Sice jsem nečekala a volala sanitku hned, ale trvalo, než pro
mě přijela. Sympatickému záchranáři, který přestal vyplňovat papíry, když
viděl, jak stahy sílí, a šel mě držet za ruku, jsem pár kilometrů
před porodnicí oznamovala, že mám velkou potřebu tlačit. „Jsem připraven, já můžu,“ hlásil
a vytáhl pytel s nápisem, který si přesně nepamatuju, ale stálo tam něco
jako „rychlý porod v sanitce“.
Když kontrakce trochu polevily a já věděla, že to už do té
porodnice dáme. Mezi stahy jsem se snažila trochu konverzovat, abych se
uklidnila. „Máte děti?“ ptala jsem se záchranáře. „Ne, přítelkyně by chtěla, ale já chci nejdřív dostudovat.“ „Vy ještě studujete?“ vyjekla jsem. „V
pohodě, už jsem dělal dost porodů. Studovat se dá až do sto padesáti.“ „A vaše
přítelkyně to ví?“
Každopádně záchranáři byli úžasní, a když jsem se vrátila z porodnice, tak jsem jim napsala poděkování. Ještě jednou posílám díky do Pragomediky.
Rodila jsem večer, ráno mi na kontrole dělali ultrazvuk, aby odhadli váhu. Poprosila jsem lékařku, aby se podívala i
na pohlaví. Pořád jsme ho neznali. U mé doktorky tahle informace stála 600 Kč,
což jsem odmítla zaplatit, jak už jsem psala, a v porodnici nebyl do té doby
čas se na pohlaví dívat. „Asi to bude kluk,“ hlásila teď doktorka. Měla jsem stejný
pocit, bylo to tak jiné těhotenství než se svišťulkou, myslela jsem si, že jsem
na jednom z předchozích ultrazvuků viděla penis a kuličky.
Po porodu jsem miminku opatrně nakukovala mezi nožičky. „Ten pytlík je
nějaký divný, takový rozpůlený, ale doktor říkal, že je dítě v pořádku,
tak to asi takhle u kluků po porodu vypadá… a kde je pindík? ..." běželo mi hlavou. Pár vteřin trvalo, než mi to došlo. Holka je
to! Úplně jiná než ta první! A i když je to pořádný cvalík, je to moje malenka.
Oproti svišťulce je drobounká. Až teď mi došlo, jak velká svišťulka (budou jí tři roky) už vlastně
je. Máme dvě holčičky – svišťulku a malenku, každá je úplně jiná!
PS: Toto je poslední blog, kde píšu svišťulku s malým "s". Z obecného oslovení pro holčičku sviště se stala přezdívka. Malenka tedy musí být od teď také s velkým M.
PS: Toto je poslední blog, kde píšu svišťulku s malým "s". Z obecného oslovení pro holčičku sviště se stala přezdívka. Malenka tedy musí být od teď také s velkým M.
Komentáře
Okomentovat