Přeskočit na hlavní obsah

Úchylky látkařek…

…aneb před čím by nás měli varovat, než si koupíme první látkovou plenu. Může se vám to stát, ale nemusí. I když je velká pravděpodobnost, že se u vás zmíněné symptomy objeví velmi brzy po té, co začnete látkovat.

Kdysi jsem dělala rozhovor s Kateřinou Borunskou z Mamaji – to jsem poprvé viděla moderní látkové pleny. Bylo to dlouho před tím, než jsem otěhotněla. Líčila mi, že největší problém mívají maminky s výběrem designu plenek. „Teď některé vzory stahujeme, protože to maminkám zbytečně komplikujeme.“ Ukazovala mi různé barvy flízů na šití plen Ella’s house. „Maminky se často nemohou rozhodnout mezi tmavšími a světlejšími proužky.“ Nechápala jsem to. Přišlo mi to skoro stejné, a navíc šlo o vnitřní stranu pleny. Není vidět, dítě ji má na zadečku. „Víme to díky prodeji v kamenném obchodě. Váhají opravdu dlouho. Tatínkové je popohání, jsou nervózní, ale maminky si do toho moc nenechají mluvit. Potřebují si to pořádně rozmyslet,“ ujišťovala mě tehdy Kateřina.

Pochopila jsem o pár let později, když jsem vybírala pleny svišťulce. Vůbec to není snadné! Je to důležité! Když mám hezké pleny, mám z nich radost, víc si to užívám, víc se kochám. Na funkčnost to nemá vliv, ale …

Designy plenek jsou jednou z velkých vášní látkařek. Na Facebooku jsem pochopila, že je nás opravdu hodně, které touto zdánlivě iracionální úchylkou trpí. Jaké další úchylky jsem u sebe a svých přítelkyň vypozorovala?

Je třeba se okamžitě pochlubit
Kamarádka Zina hledala pro syna plenu s traktorem. Našla a domluvila si, že si ji vyzvedne u stánku na veletrhu potřeb pro děti. Měla obrovskou radost, když ji platila. Syn jen tak juknul, kývnul, traktor se mu líbil, ale žádné velké nadšení nejevil. Ona celý den svítila. Posílala MMS manželovi, který jí okamžitě volal zpět. Hrdý otec byl nadšený, že jeho syn bude mít chlapskou plenu. Fotku ještě z veletrhu věšela na Facebook. Dělala jsem si z ní legraci (dělám doteď), ale ono je to vlastně hrozně hezké. S manželem si udělali radost.

Ladit musí úplně všechno!
Nejde jen o design, když už ladit, tak ať je to dokonalé. Tohle heslo razí sousedka Vendula. A drží se ho i při věšení prádla. Pokaždé když se dívám na její šňůru, žasnu nad tím, že růžové pleny připevnila růžovými kolíčky, červené červenými, bílé bílými… „Prozraď mi, ty kolíčky jsi měla doma, nebo sis je záměrně sehnala?“ Odpověděl mi její manžel, beze slova s přezíravým výrazem ve tváři máchnul rukou. Ona se jen usmála.

Vypadá to fakt dobře. Až jsem se zamyslela nad tím, jestli to nevěším náhodou špatně. Mně podává kolíčky svišťulka. Nemůžu ladit, z barev umí zatím jen modrou.

(Tato úchylka nepostihuje nutně jen látkařky. „Jedna paní u nás v obchodě vybírala bodyčko pro dceru, aby jí ladilo ke kuchyni,“ vypravovala mi také Kateřina.)

Jak se pozná látkařka?
Na Facebooku jsem našla vtip, který na mě sedí jak ulitý. „Jak poznáte, že matka látkuje? Řekne vám to.“ Nemohla jsem si pomoct. Prostě jsem o tom, že látkuju, vykládala. Teď už je to lepší, ale když jsem začínala, jakmile jsem vypozorovala zájem, musela jsem to odvykládat celé.

Tohle ale neplatí na všechny látkařky. Některé to mají právě naopak. Byla jsem na strolleringu, venkovním cvičení s kočárky pro maminky, a jedna paní mi stále nakukovala do kočárku. Nejzvědavější byla u přebalování. Mám jí říct o plenách, nebo mám být zticha? Zajímalo by jí to? Nakonec jen tiše prohodila: „Taky látkujete? Děti mají bachraté zadečky.“ Na dalším cvičení, jsme společně kojily. Staly se z nás přítelkyně. Dodatečně se mi Lenka svěřila, že se setkala s tolika odsouzeními látkových plen, že o nich s nikým moc nemluví a že okukovala svišťulku, aby se ujistila, jestli se o tom může bavit, jestli také patříme do klubu.



Ať už ulétáváte na designu, obrázcích, nebo se potřebujete pochlubit s každou novou plenou či látkováním obecně, důležité podle mě na tom je to, že nás to baví. Že je to další věc na mateřství, kterou si jde užít. Nevím, jestli si přebalování užívají i mámy s jednorázovkami. Ale já si ho díky látkovkám fakt užila. Teď už přebalujeme jen v noci, ale brzy se zase vrátím k nejmenším velikostem a přebalovat budu v jednom kuse. Docela se na to těším… bude třeba pořídit si některé nové plenky J

Komentáře

  1. Jééé, super, gratuluji k dalšímu svišti:-)
    Nejspíš se za půl rou přidáme taky!!!!
    hodně štěstí:-)
    iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :-) Přidáte se k látkování, nebo s dalším svištěm? ŽF

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...