Přeskočit na hlavní obsah

Jak si usnadnit nošení dítěte? I.

Miluju nošení naší svišťulky. To bych chtěla říct hned na začátku, aby bylo jasné, že nebudu řešit, jestli nosit, nebo ne. Já jsem jednoznačně pro. Jen jsem za ty dva roky, co nosím, musela vyřešit pár drobností, které mi nošení komplikovaly, a tady je to, co jsem vykoumala, objevila, co mi zkušenější maminky poradily.

Nosím v nosítku. Na úvazy šátku jsem levá a bojím se, že když ho uvážu špatně, tak svišťulce spíš ublížím, než že bych nám mateřskou nošením zjednodušila. Vyhovuje mi Manduca. U druhého dítka bych ráda vyzkoušela předvázaný šátek Caboo – umožňuje méně úvazů než klasický šátek, ale jde to s ním mnohem jednodušeji. O tom až někdy příště.

Dnes zůstanu u Manducy. Svišťulka není cvalík, spíš naopak! Je to hubeňourek, ale přesto ji už ve dvou letech na břiše unesu jen stěží. Takže jsem řešila, jak ji dostat na záda, jak na ni na zádech vidět a jak se ujistit, že je tam správně. A to jsou i tři problémy, kterým se chci věnovat dneska. Příště bych se ráda podělila o tři vychytávky k nošení – funkční body na nošení, návleky na popruhy a nožičky.

Jak dítě dostat na záda?
Už asi rok vozíme svišťulku doma na zádech, ze začátku to byla legrace, pak jsem zjistila, že se to dá použít i při nastupování do nosítka. Řeknu: „Hopy na záda“ a dítě si vyskočí. Manducu si nastavím ještě před tím, než vyskočí - upevním bederní pás a připravím délku popruhů, zadělám přezky. Když je na zádech, už si jen navleču popruhy na ruce. Ale pokud nemáte skákací dítě, našla jsem tenhle obrázkový návod. Určitě by to šlo podobně i s jinými nosítky, ale osobní zkušenost nemám.

  

 

 

 

 



Jak dítě na zádech kontrolovat?
Pokud nejsem někde s kamarádkou nebo s manželem, kteří mohou po očku kontrolovat, jestli mi malá na zádech spí, nebo jestli nezahodila čepici do příkopu, používám zrcátko. Postačí i nějaké obyčejnější, ale dají se sehnat i speciální nosící slig view, které se snadno připevní k šátku. Jiné varianty mají pevnější držadlo, aby se vám zrcátko lépe natáčelo.

Jak se ujistit, že je dítě v nosítku správně?

Doma je to snadné, kouknu do zrcadla. Zkontroluju, že nožičky visí dolů, že jsou volné ručičky, že jsem malé nevyhrnula bundičku nebo mikinu a nemá úplně holá záda, že je v nosítku zasazená tak akorát. Venku, když jsem sama, musím kontrolovat hmatem, částečně cestovním zrcátkem, ale to nevidím všude. Často se tak prohlížím v odrazu oknech aut a teď už se ptám svišťulky, co ona na to, jestli se cítí pohodlně. Fajn je i to, že u našeho nosítka se na záda dítě nedá dát špatně. Vždycky budou kolínka výše než zadeček (společně tvoří tvar písmene M), nožičky odtočené kolem mě, páteř ve tvaru písmene C (to jsou základní zásady správného nošení). Nemusím kontrolovat úvaz jako takový, jen to, že jsem tam dítě správně porovnala. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...