Neštovice mi připomněly, jak ráda látkuju

Svišťulce budou dva roky a za celou dobu se oprudila jen jednou. Což je skvělé. Bohužel (a to bych nikdy nečekala, že řeknu) to má i stinnou stránku. Já nepoznám opruzeniny. Červený zadeček? Prostě flíčky?

Před pár dny se jí objevily na pipince červené tečky. Ono to zase zmizí, tak jako vždycky. Obvykle stačí dát suchou plenku, nebo nechat trochu větrat a zadeček je zase jako z alabastru. Tentokrát to nestačilo. Druhý den flíčků přibylo a malá se začala škrábat a vrtět. Tak jsem tedy zalovila v zásobách mastiček (mám vzorky z porodnice, které se tam fasovaly jak na běžícím pásu), jedna nebyla ještě prošlá. Nu, dobrá, tak tomu tedy trochu pomůžeme. Namazala jsem všechny pupínky a čekala, úspěšně mizely. Ok, zvládla jsem to. Nevyznám se v opruzeninách, nevyznám se v mastičkách, ale krizi jsem úspěšně zažehnala.

Tak přesně tohle nám
chybělo, když jsme měly
karanténu

Jenže pupínky se vrátily, vyrašilo jich víc a jeden byl i na bříšku. Asi to bude i trochu infekční a roznáší si to po tělíčku, usoudila jsem. Přes noc se pak nalily, malá měla pipinku jako ježek bodliny. Ouvej, vyrazily jsme k doktorce. Byly to neštovice. Sice trochu netradiční – pupínky byly jen na pipince a pár po těle, ale byly to neštovice. Nepoznala jsem je. Útěchou mi budiž, že i doktorka váhala.

A ještě k tomu jednorázovky

Tak jsme skončily v karanténě. Čtrnáct dní doma s dítětem, které se nudí, i když má doma strávit jedno jediné odpoledne, vypadaly na začátku jako malé peklo. Nakonec to tak strašné nebylo, ale… musely jsme přestat látkovat. Neštovičkám na pipince vlhkost nesvědčila. Doufala jsem, že se třeba naučí chodit na nočník – dva týdny doma, pleny jí nedělaly dobře. Že by všechno zlé mohlo být k něčemu dobré? Ale bohužel. Pupínky jí bez pleny svěděly mnohem víc, než když byla zabalená, a tak jsme skončily na jednorázovkách.

Odpočinu si od praní a věšení prádla, snažila jsem se zoufale hledat pozitiva, i když jednorázovky prostě nemám ráda. Nakonec jsem objevila jinou světlou stránku – připomněla jsem si, proč vlastně mám látkování ráda.

Neštovice jsme si musely vynahradit výletem

Čtyřikrát PRO látkovky

1) V drogerii jsem musela NĚCO vybrat a já se v tom nevyznám! Vztekle jsem stepovala kolem regálů, doufala, že tentokrát nekoupím pleny, kterým nefungují lepítka, které nejsou předražené a co možná nejmíň chemické. Netuším, jestli se to povedlo, nakonec jsem prostě nějaký balík popadla a těšila se, že už budu pryč.  

2) Svišťulka byla cítit, jako kdybych ji koupala v dezinfekci. Mně jednorázovky prostě smrdí. Uvědomila jsem si to pokaždé, když mi v náručí usínala. Nemocná sama prostě spát odmítá.

3) Sice jsem neprala pleny, ale svišťulka sem tam něco počůrala, občas se něco umazalo od hovínek. S látkovkami to bylo snadné. Špinavé věci jsem přihodila do pračky k plenám. Co teď s nimi? K jinému prádlu se mi dávat nechtěly, stejně tak prát v ruce nebo prát v pračce jen dvě tři věci…

Naše milované Pop-in

4) Nápadně rychle se nám plnil odpadkový koš.

Máme neštovice za sebou. Hurá, přežily jsme, horečky nebyly nijak vysoké, po Fenistilových kapičkách pupínky malou ani moc nesvěděly a doma jsme se neukousaly navzájem nudou. A! Alespoň na chvilku (zřejmě) mě přešlo to, že už bych ráda, aby se svišťulka naučila chodit na nočník, protože mi to přebalování začíná lézt na nervy. Zlaté látkovky, hlavně, že už nemusím používat jednorázovky.