Přeskočit na hlavní obsah

Slané pískoviště

Také si už občas nevíte s dětmi rady? Naše svišťulka je živá, společenská a potřebuje změny. V létě to šlo, ale když je pošmourno, mlha, mží nebo prší, dává mi hodně najevo, že je se mnou fakt NUDA. A tak jsem začala sbírat nápady, kam vyrazit v mizerném počasí. O plavání jsem psala minule, tentokrát chci psát o solné jeskyni.

Na písek se v dešti nebo pošmournu prakticky nedá chodit. Pokud jsme se tam někdy musely zastavit (svišťulka jinak nedala, když jsme jely kolem), odvážela jsem si dítě, které vypadalo jako řízek v trojobalu. Znáte to: následuje oprašování, vytřásání, svlékání na rohožce, křik a upozorňování, ať dítě neběhá po bytě, ještě není svlečené, do peřin se teď neskáče, zametání, vysávání, hudrování a divení, kdeže všude ten písek je a jak dlouho se tam drží. A pak už jen smutně vrtím hlavou, že na písek se v tomhle počasí nechodí a že to příště skutečně dodržím.

Už žádné děti v trojobalu
Naštěstí jsme našly alternativu. Solnou jeskyni. Původně jsem byla skeptická, ale hodinu jsem o svišťulce skoro ani nevěděla. Úžasný relax. Objednaly jsme se na program pro maminky s dětmi, v jeskyni byly hračky na písek, skládačky i panenky. Na obrazovce běžel Krtek, kterého sledovaly hlavně starší děti. Ty mladší se lopatkami přehrabovaly v soli. Bábovku nepostavíte, ale přesýpat sůl z jednoho kyblíku do druhého je také zábava.
Navíc zde byly zahrabané diamanty, které hledaly nejen menší, ale i starší děti. Bála jsem se, aby svišťulka sůl nejedla. Ochutnává kdeco. Ale ani ji to nenapadlo. Bála jsem se, aby se nevrhla do studánky v rohu, vymáchá se kdekoli. Ale fascinovaná solným prostředím se k ní ani nepřiblížila. Byla plně zaujatá přesýpáním soli.

Co byste měli vědět dopředu?
Rozhodně počítejte s tím, že se dítě v jeskyni ušpiní. Sůl se i trochu zažírá do oblečení. Chce to starší oblečení, ale vyklepat se sůl ze svišťulky dala. Zkušenější maminky braly dětem ponožky na převlečení. My jsme to zvládly i bez nich.


Světlo je v jeskyni trochu namodralé. Některé děti
z toho neměly ze začátku dobrý pocit, ale svišťulce
to nevadilo vůbec. Ostatní si také rychle zvykly
Když chodíte pravidelně, to znamená na začátku asi třikrát týdně, pak už jen dvakrát nebo jednou, měli byste se vyvarovat podzimním nachlazením a rýmičkám. Zvažte, zda se do jeskyně vypravit, pokud už trochu nastydlí jste. Cítila jsem vyloženě, jak se mi uvolňuje rýma a v dutinách se ledacos hýbe. Nachlazení se návštěvou trochu vystupňovalo, ale také urychlilo.


Celkově musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Měla jsem po dlouhé době tři čtvrtě hodiny na povídání s kamarádkou. Svišťulka si hrála fascinovaná tím vším kolem. Takže to stálo za to.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...