Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsme zuby léčili Manducou

Mám slušně našlápnuto ke stu nočních kilometrů. Za čtyři horečnaté noci jsem toho po našem bytě nachodila hodně. Svišťulce začaly růst stoličky a usnout dokázala, jen když jsem s ní chodila.

Někdo na ranní nevolnosti pije mátový čaj, já chodila během těhotenství na procházky. To mi bylo nejlépe. Ke konci to už moc nešlo, ale procházela jsem se alespoň po bytě. Ve dne i v noci. Ve tři ráno jsem koukala na osvětlené parkoviště před domem, hladila si břicho a těšila se na porod.

„Beruško, koukni, jsou venku auta?“ ukazovala jsem teď svišťulce a stála na tom samém místě u okna. Už není v břiše a netlačí mi na žaludek, teď byla v Manduce a kvílela kvůli prvním stoličkám. Hladila jsem ji po zádíčkách a utěšovala se tím, že je  to už devátý zub. Už jen jedenáct!

Pochodem vchod
Nezabraly obklady z heřmánku, vonné olejíčky, jantarové korálky, ani chladivý gel z lékárny. Pak došly nápady. Nakonec se mi nedostávalo ani energie, ani optimismu. Deset dní teplot a tři s horečkami nad 39. Díky lékům jsme se nepropracovaly ke 40, ale i 39 je dost. Malá žhnula jako kamínka. Byla jsem zoufalá a unavená, i když jsme se svišťulkou pospávaly celý den. Noční spánek chyběl a přes den se nedá dohnat, když každou hodinu a půl (v lepším případě) něco v dásničce píchne a beruška spustí svou hlasitou bolestivou serenádu.

Sice vždy kolem deváté večer usnula, ale asi o půlnoci vše začalo nanovo. Kňourání, naštvaný obličejíček, hýkání, řev a pláč. „Vodu nechci, jídlo nechci, tátu nechci, mámu, mámu, mámu, ta má mlíííííko,“ překládala jsem si její věčné uááááááááááááááá. A tak jsem kojila každou hodinu a pak chovala naši třináctiměsíční holčičku skoro až do rána. Nic jiného nezabíralo. Vyzkoušeli jsme kdeco, ale pokaždé se uklidnila až v Manduce, hlavu u mě ve výstřihu, během mého pochodování z jedné místnosti do druhé.

Ale má to i pozitivní stránky!

Co mi také jiné zbývá, než hledat klady, že? Můžu jíst v noci a nepřibírám. Naučila jsem se spoustu ukolébavek, které jsem jí špitala do ouška, když jsme si společně vykračovaly. Mám přehled, kdo ze sousedů chodí pozdě domů a v jakém stavu. Vím, která lampa bliká a kdy ji opravili, vím, že k nám na parkoviště chodí v noci zajíci i bažanti. A vyzkoušeli jsme pořádně Manducu. Funguje. Přežili jsme díky ní zuby.
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Holky nemůžou čůrat vestoje

To prostě nejde. Holky čůrají jedině vsedě. Tuhle starověkou pravdu mi maminka předala už kdysi dávno a já si myslela, že ji úplně stejně předám svojí holčičce. Ale ono to asi nepůjde. Na jednom slevovém portálu jsem kdysi našla speciální trychtýř , díky kterému mohou ženy čůrat vestoje. V reklamním textu psali cosi o osvobození žen. Muži to mají snazší. Stačí jim najít zeď, plot, strom, ale my holky… Rozklikla jsem odkaz, chtěla jsem ten zázrak vidět. Jak můžou holky čůrat vestoje? A nefascinovalo to jen mě. Viewegh se nad tímhle vynálezem (nezkoušela jsem ho a ani nedržela v ruce, takže si jeho funkčnost netroufám posuzovat) pohoršuje ve svém románu Biomanželka . Když nechám stranou tenhle a možná i další jemu podobné aparáty, neumím si představit, že by to šlo. Moje holčička mě ale velice rychle přesvědčila o opaku. Nejde, nesmíš, nedělej Počítali jste někdy, kolikrát za den řeknete svým dětem, že něco nejde? Svišťulka se snaží postavit pod stolem a já jí v...
Okomentovat
Další informace

Jak naučit dítě chodit na nočník?

Dalo nám to hodně práce! Jaké rady jsem dostala? Co fungovalo a co ne? Jak poznáte, že nastal ten správný čas? Některé dítě - jako sousedovic Anička - je připravené v roce a půl. Jiné - jako naše Svišťulka - teprve ve dvou a půl letech. I kdybych se stavěla na hlavu, nezvládla bych ji to naučit tak brzy jako sousedka. A tak mi nezbývalo nic jiného, než si opakovat, že se dítě má začít učit, když je připravené ono, ne já. Beco, ekologický nočník Obecně se tvrdí, že dítě je připraveno učit se chodit na nočník, když umí chodit, dojde k němu samo a stáhne si kalhoty. Dále si musí uvědomit, že močí, a to, že je mokrá plena. Pokud mu vadí, že plenu má, že je pokakané nebo počůrané, snáz mu vysvětlíte, proč na nočník chodit.  Na učení potřebujete čas a klid. Jak začít? Kupte nočník . Nějaký, který se bude dítěti líbit. Musí ho mít rádo. Ujistěte se, že se mu bude trůnit pohodlně, že je stabilní (není nic horšího než upadnout v tak důležitý moment). Promluvte si s...
Okomentovat
Další informace

Andrea Jandová: Dělat to, co vás baví, je podle mě to nejlepší pro mámu i dítě

Andrea Jandová žije se svým manželem a synem Tobiasem v Egyptě. Provozují zde kiteboardingovou školu a centrum . Společně látkují, nosí, pracují… O přebalování a nošení v Manduce toho vyprávěla už hodně, ale co "neblbnutí"? Andrea s Tobiasem na speciální plážové dece Pop-in Změnil se vám po porodu hodně život? Nešla jste na klasickou mateřskou, nepřestala pracovat. Změnil se mi asi jako každé ženě – k lepšímu, mnohem lepšímu. Mám Tobiase. Nicméně ta změna ženu podle mě ovlivní tak, jak sama chce. Záleží, kam to nechá zajít a jakým způsobem. Začátky byly určitě náročnější, než se člověk zaběhne a naučí se fungovat. Mám to štěstí, že mám hodného syna, takže se vše dá zvládnout. Šlo o to najet na nový systém. Překvapilo mě, že se toho dá stihnout za kratší čas mnohem mnohem víc. Na některé věci mi teď stačí minuta místo deseti. Andrea s Tobiasem Je něco, čeho jste se musela vzdát? Co vám teď skutečně chybí? Na co se těšíte, že zase budete moct, až malý povy...
Okomentovat
Další informace