Nevěřím, že to nepůjde, nevzdám se předem

Kdybych měla spočítat, kolikrát jsme slyšela, že něco nezvládnu, dostala bych se k poměrně vysokému číslu. Po letech jsem poučená a už to na mě neplatí.

Gymnázium je hodně složité. Proč tam chceš jít? Vážně chceš na vysoké studovat dva obory najednou? Bude ti to k něčemu? Skutečně to chceš udělat? Odejdeš z jisté práce a přejdeš na živnosťák? Slyšela jsi o tom, že je krize? Na podobné otázky jsem si už zvykla. Takže když se mě někdo během těhotenství ptal, jestli opravdu plánuju používat látkové plenky tónem, který jasně říkal, že to nezvládnu, nerozházelo mě to. Vím, že se ve finále dokážu popasovat s ledasčím.

Byla jsem přesvědčená, že to půjde. Ale když jsem se o tom někde zmínila, tak mě za prvé označili za biomatku, za druhé se okamžitě ozvala matka už zkušenější, která mi vysvětlila, že budu ráda, když zvládnu dítě, natož se vracet do minulého století a prát pleny! A za třetí se často našel někdo, komu se něco podobného eklovalo, takže na mě koukal jako na prasátko první kategorie.

Možná jsem biomatka

Neznám přesnou definici biomatky, ale ono nejde jen o ekologii. I když přiznávám, že u mě hraje velkou roli. Pořád mám v hlavě citát, který si na koleji vyvěsila spolubydlící: Nedědíme Zemi od našich předků, ale půjčujeme si ji od našich dětí. Kdy jindy se ho držet než v teď? Kvůli komu jinému než kvůli mé malé holčičce? Navíc sama špatně snáším všechny dámské hygienické potřeby na jedno použití. Spokojená jsem byla až s menstruačním kalíškem, tak přeci nebudu dávat igelitovou plenu na jemnou kůži svého novorozeňátka, no ne? Chci, aby byla spokojená a zdravá.

Další problém vyřešen

Znám matky, které mají tři děti a bez problémů perou pleny pro to nejmladší. Tedy pere pračka, věšení není extra šílená práce, zbývá žehlení, které nesnáším, to přiznávám bez mučení. Nežehlím nic, co není vyloženě nutné (džíny se na mě vypnou, povlečení se stejně zválí hned, jak se v něm člověk prvně vyspí, ponožky si natáhnu a jdu). Takže to chtělo vybrat pleny, které se nežehlí. Prodává se tolik druhů. Naše mámy měly jen čtvercovky, to my si můžeme vybírat.

Bez kakání to nepůjde nikdy! 

A co se týče toho, že je nechutné skladovat pokakané a počůrané plenky, než je vyperu… Když chci, aby dítě rostlo, tak holt musí drobek jíst a vylučovat. Asi by bylo jednodušší se na plenku ani nedívat a honem ji vyhodit, ale… maminkám stejně chytré knihy radí kontrolovat stolici dětí a při kojení ani moc nezapáchá. Jedna známá, která látkuje už u druhého dítěte, mi poradila – proud vody čistí, aniž bych se musela čehokoli dotýkat. Sprchuje pokakané plenky hned po přebalení a je po problému. Jen je pak musí dřív vyprat v pračce a ne skladovat ve vodě.

„Takže… milí zlatí, zvládnu to, když budu chtít. Budu se moct věnovat své maličké a prát plenky,“ rozhodla jsem se už během těhotenství. „Obzvlášť, když vím, proč to tak chci, a když věřím, že to dělám pro její zdravý zadeček.“

Kamarádka Anička suší plenky pro svého syna

A co teď, když mám dva měsíce po porodu? 

Pochopila jsem, že jsem měla smůlu a ze začátku narazila na pár lidí, kteří o moderních látkových plenkách nic nevědí. Spousta maminek je používá! Nejsem jediný blázen, který to chce zkusit. Hodně zkušených matek do toho šlo, dokáží poradit, pomoct a podpořit. Díky!