Přeskočit na hlavní obsah

Plavání s nemluvňaty a jak vybrat látkové plavky

Když jsem vybírala bazén, do kterého budu s malou chodit, ptala jsem se lektorky opatrně na plavky. Do těch jednorázových se mi prostě nechtělo. Skoro omluvně mi sdělila, že preferují látkové…

… a přidala rychle několik argumentů. Asi se bála, že se budu látce bránit. Mluvila o chemikáliích v jednorázových plavkách, které nechce, aby se dostaly do vody, kterou udržují co nejčistější pomocí soli a ne chlóru. Zmínila peníze, nemusíte kupovat plavky stále dokola. Když jsem s úsměvem kývala, pochopila, že se s ní hádat nebudu, a tak spiklenecky dodala:

„Jednorázové plavky stejně nasají vodu z bazénu a moč pak už neabsorbují. Když se dítě vyčůrá, jde to do vody, ať má jakékoli plavky. Děti mají plavky jen, kdyby se náhodou pokakaly.“

„Já jsem jedině ráda, my máme i látkové pleny,“ prohodila jsem jen tak. V její reakci jsem se ale hodně spletla. Lektorka na mě vytřeštila oči: „Vážně, to slyším prvně.“ Nevím, jestli se o tom s ostatními maminkami nebaví, nebo jestli se o tom nechtějí bavit jiné maminky… ve skupince šesti plavajících jsme byly jednou i tři látkařky. Dvě jsme si navzájem obdivovaly vzory plen, třetí se přidala s tím, že má doma čtvercovky, ale sem pro zjednodušení chodí se jednorázovkami. A pak že jsem jediná. Samozřejmě na jiných hodinách nás tolik nebylo.

Začít můžete ve své nebo obří vaně
Ale teď už k plavání samotnému. Plave se od šesti týdnů. Hned, jak skončí šestinedělí, můžete vyrazit na vaničkování. Mrňata se nekoupou v bazénu, ale ve veliké vaně. Lektorka je na rukou vozí po hladině. Jednou jsme to vyzkoušeli, svišťulka dostala vanu plnou vody k svátku, protože hraček jsme měli doma už fůru a ji koupání hodně bavilo. Většinou je vaničkovaní spojené s konzultacemi motorického vývoje. Naučíte se hry a uvidíte, jak si hrát s tak malým tvorečkem.

Další možností je pozvat si lektorku domů a ona vám ukáže, jak si s mrňouskem pohrát ve vaší vaně. Děti jsou ve svém prostředí a pro mnohé cvrčky je to pohodlnější.

Moje zkušenost
My jsme vaničkování se svišťulkou vyzkoušeli asi ve čtvrtém měsíci. Ve vodě se jí moc líbilo a jsou z toho skvělé fotky, ale osobně jsem se rozhodla neplatit za celý kurz. Jedna koupel nás v Praze vyšla na 500 Kč a podle mého laického oka to byla skutečně jen koupel.

Navíc mi celkový dojem pokazila lektorka, když nám vynadala, že se malá málo zvedá, že s ní málo cvičíme a vůbec jsme zanedbala kdeco (pediatrička žádné zanedbání na prohlídkách nezjistila). Jedinou nápravou bylo zaplacení celého kurzu. Ale to samozřejmě není všude.

Tanečky v bazénu 
Na plavání v bazénu pro větší děti, které je od šesti měsíců, jsem vyrazila na devátém měsíci, i když většina maminek začíná už od toho šestého. Nemám pocit, že bychom o něco přišly.

Vybrala jsem speciální bazén pro děti. Rozdíl od toho pro dospělé je ve vodě, která není chlorovaná, ale lehce slaná. Tak slaná jako slzy, takže v očích rozhodně nepálí. Právě tam jsem absolvovala diskuzi o plavkách.

Svišťulku plavání baví hodně (tedy potápění a to, když si může dělat, co chce, práce s pomůckami ji nenadchla), měsíc od měsíce vidím pokroky, ale to až když začala chodit a víc se hýbat. Do té doby se spíš jen pohupovala v mém náručí a cákala. Byly to tanečky ve vodě za zpěvu lidovek. Během prvních lekcí jsme se učily s dítětem ve vodě zacházet. Jednoznačně velikým plusem je to, že jsem tu potkala maminky se stejně starými dětmi, před a po plavání ledacos probereme. Našli jsme tu kamarády, což ocením nejen já, svišťulka je velice společenská.

Jak vybrat plavky?
Našla jsem tři základní typy, liší se v zapínání v pase.
1)      nerozepínací


2)      rozepínací na jedné straně

3)      rozepínací na obou stranách.


Nám vyhovují ty nerozepínací. Stejně jako u plen jsme zůstaly věrné pop-inovým želvičkám (viz. první fotka). Dobře se sundávají i nandávají, i když nemají patenty. Svišťulka je hodně hubená a stejně jí krásně v pase přiléhají k tělíčku i ke stehýnkám. U ostatních plavek to byl trochu problém. Navíc teď je v období, kdy chce všechno dělat sama. Patenty nezacvakne, ale kalhotky si sama natáhne.

Když byla menší a ještě nechodila, měly jsme plavky rozepínací na jedné straně. A zpětným pohledem mi vlastně vyhovovaly nejméně. Špatně se mi oblékaly vleže i vestoje. Plavky rozepínací na obou stranách jsou při nandávání mnohem pohodlnější nezávisle na poloze. Určitě se vám budou lépe nandávat, pokud má vaše dítě hodně baculatá stehýnka. Jen je svišťulka nezapne sama.


Kromě toho se dají sehnat i plavky, které vypadají jako dámské jednodílné nebo malý neopren s krátkými rukávky a nohavicemi. S těmi osobní zkušenost nemám a spíš jsem je viděla v obchodě než ve vodě.


A poslední postřeh na závěr: Nikdy nekupujte větší plavky, aby delší dobu vydržely. Gumičky musí těsně přiléhat ke stehýnkům i k zádičkům. Když se stane dítěti nehoda, nic nesmí vyklouznout do bazénu. Honění hovínek po dně není ve skutečnosti taková zábava, jak by se mohlo z vyprávění zdát.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hledala lepší pleny pro syna a našla způsob, jak podnikat

Už tři roky tu píšu o látkových plenách, ale ještě jsem nenapsala, jak jsem se k nim dostala. Bylo to asi rok před narozením Svišťulky, kdy jsem potkala Kateřinu Borunskou. Setkaly jsme se pracovně na veletrhu Pro dítě a ona mi ukázala moderní látkové pleny. Koukala jsem na ni jako husa do flašky. Někdo prodává a šije látkové pleny? Dneska? Po půl hodině, kdy mi je ukazovala a vyprávěla o nich, jsem pochopila, že o tomhle tématu si ráda něco napíšu (netušila jsem, že toho bude tolik a tak dlouho, původně to měl být jen jeden rozhovor). Od té doby jsme se potkávaly čím dál tím častěji, a když jsem otěhotněla, látkování pro mě bylo už samozřejmostí. O čem všem jsme poprvé mluvily? O plenách a o tom, jak se k nim dostala ona. Kateřina má dva syny . Prvorozenému nevyhovovaly jednorázové pleny, a tak začala hledat alternativu. Navíc myslela na ekologii. Prát a žehlit klasické čtvercovky se jí nechtělo. V Anglii objevila Pop-inky, které vyzkoušela, doporučila kamarádkám a pak zač...

Mateřské dostihy

S bývalou spolužačkou Danielou si pravidelně vyměňujeme fotografie dětí. Neviděly jsme se čtyři roky, bydlí na druhé straně republiky, ale v kontaktu jsme. V poslední době se to ovšem nějak zvrhlo. Daniela pošle vždy několik záběrů svého syna, který je o tři čtvrtě roku mladší než naše svišťulka, a připisuje výšku a váhu, kolik toho sní a co už umí. Chlubí se jako každá hrdá máma. Přivedla na svět přece skvělé dítko! Každá to ale děláme trochu jinak. Můžu se nervovat s váhou, nebo se smířit s tím, že jídlo není její priorita Asi všechny rády zdůrazňujeme, v čem náš drobek vyniká. Nikdy jsem nepočítala, kolik toho svišťulka sní, protože toho bylo vždycky málo, ani váhu zase tak nesleduju, naše dítě je hubené jako lunt. Vím, že roste a přibírá relativně přiměřeně, a to mi asi stačí. Kdybych ji neustále vážila a porovnávala s tabulkami, za chvíli bych se zbláznila. „Pro vaše dítě nebude asi jídlo nikdy priorita,“ krčí rameny pediatrička. První rok ...

O tulení, které jsem si užívala, a navíc pomáhalo

Pro novorozeně je to velká změna. Bylo dlouho v bříšku, pořád u maminky a slyšelo tlukot jejího srdce. Po porodu má najednou někde ležet samo. Chce k mámě. Nošení v nosítku či šátku je způsob, jak mu to dopřát a zároveň si nestrhnout záda. Tak nošení chápu já. Nechci tu probírat to, jestli je nošení zdravé pro kyčle a páteř, ani porovnávat názory různých odborníků. Co vím s jistotou, že moje děti přestávaly při nošení plakat, když je bolely zuby nebo bříško. Neumím si představit, jak jinak bychom ty prochozené noci zvládli. Kojíme kdekoli a diskrétně Také mě Caboo, náš předvázaný šátek, nebo Manduca, nosítko, které jsme vybrali, několikrát zachránila při kojení. S nimi se dá kojit za jízdy v autobuse, ve frontě u pokladen nebo během divadelního představení staršího dítěte. Je to diskrétní. Pokud se hladovec neprozradí hlasitým mlaskáním, tak si lidé kolem nemusí vůbec všimnout. Dítě vám v tu chvíli neřve hlady, nemusíte vystoupit z aut...