Je důležité, jestli to bude kluk, nebo holka?

Na oslavě kamarádových třicetin jsme se sešly dvě těhule. Martina byla v osmém měsíci a čekala chlapečka, já ve třetím, a že čekáme holčičku, jsme ještě nevěděli. Martinin manžel Karel se moc těšil: „Chlap nemůže být šťastný, dokud nemá syna.“

Vím, že Karel má podobné názory, ale stejně mě překvapil. Martina je zvyklá, její tchán prohlásil, že pokud bude prvorozená holka, nehlídá a nebude jezdit na návštěvy. Netuším, jestli to myslel vážně, ale mě by se dotklo i to, že to řekl.

Karlova poznámka ve mně probudila chuť bít se za všechny dcery světa, a to jsem ještě netušila, že nosím pod srdcem malou holčičku. Jak kdyby holky neměly žádnou cenu! Vedle mě seděla kamarádka, která má dvě sestry. Její táta si prý vždycky přál tři holky. Copak on je nešťastný? Pro Karla to ale argument nebyl. „Jen to nemůže přiznat,“ máchl rukou.

Látkovky se dělají pro kluky i pro holky, nebo neutrální. Tady je

příklad od Ella's house

První holka, druhé překvapení

Ultrazvuk ukázal, že čekáme holčičku. Pozorovala jsem manžela, jestli není zklamaný. Ale ani tehdy, ani teď se mi nezdá, že by z toho, že má dceru, byl nešťastný. Blbnou spolu, hrají si, plánuje, jak jí pořídí lyže – nevidím rozdíl mezi tím, co by dělal s klukem. I když roli asi hraje i to, že doma nemáme zrovna princeznu – leze po stromech, ničeho se nebojí, nadšeně všechno zkouší… Navíc manžel neměl za úkol zplodit syna. Tchán tvrdí, že je jedno, jestli bude mít vnučky, nebo vnuky. Jsou to všechno děti, ne?

Teď čekáme druhé dítko. Sviště, nebo svišťulku? Nevíme. Doktor na ultrazvuku chtěl za to, že mi sdělí tuhle informaci 600 Kč. Odmítla jsem. Nenechám se vydírat vlastní zvědavostí. Nebudu platit za to, že mi nahlas řekne něco, co vidí během výkonu, který platí pojišťovna. A ještě navíc to nemůže říct na 100 %! Z principu ne, oznámila jsem doktorovi a pak doma manželovi, rodině i přátelům. Prostě si pár měsíců raději počkám než platit za něco, s čím nesouhlasím.

Některé naše Pop-in jsou holčičí. Jiné jsou neutrální.

Pokud budeme mít teď chlapečka, pár plenek se dokoupí 

v klučičí variantě, růžové budou záložní. Myslím, že 

mrňouskovi vadit nebude, že občas dostane růžovou plenu.

Zvítězí zvědavost?

Doktor se rozčílil, že v medicíně nejde garantovat nic a že si musíme zvykat, že všechno není zadarmo. Manžel to vzal jako fakt, chápe mé principy. Stejně tak moji rodiče. Tchánovi to bylo jedno, tchýně se vytrvale po každé kontrole ptala, jestli to už náhodou nevíme. Nemohla pro dítko nakupovat.

Někteří přátelé to vzali bez poznámek. Jiní byli také jako kolovrátek… 

„Už to víte? Ty si to fakt nenecháš říct? Vždyť jsou to jen peníze.“

„Nejde o peníze, jde o princip!“

„To nejsi zvědavá?

„Jo, ale obě varianty jsou fajn. Tak proč by mě mělo trápit, která to ve skutečnosti je?“

„Alespoň kvůli manželovi. Ten by jistě chtěl kluka,“ snažilo se mě pár lidí vydírat.

„Chtěl bych kluka, holku už máme, ale když budou dvě, budou dvě,“ uzavřel diskuzi můj flegmatický muž.

Uvidíme, co se nám narodí, zatím čekáme

Je důležité mít syna?

Už přece nejde o pokračovatele rodu, který by zdědil majetek a převzal trůn… Tak snad o to, že tátové se syny chtějí chodit do hospody, na fotbal a opravovat auta? To s holkami nejde?

Kamarádka si s mámou nerozumí. S tátou chodí na pivo, miluje fotbal. Jiná zase spravuje veterány. Vzpomínám si, že můj táta kdysi koupil součástky na rádio, že ho s bratrem postaví. Toho to ale nezajímalo. Stavěla jsem ho s ním já. Bylo to docela zajímavé.

To, že se narodí kluk, nebo holka nic nezaručuje. Nemáme v tu chvíli jistotu, že princezna bude s maminkou běhat po nákupech, nebo drsňák poleze s tátou po skalách. Cpát děti do krabiček a zakládat si na jednom určitém pohlaví je podle mě hloupost. Podobná očekávání jsou tak omezující… Pro nás a bohužel i pro dítě.

PS: Martina porodila tichého chlapečka, který se před návštěvami schovává. Naší holčičky se bojí, je hlučná, hodně běhá, je zvědavá…